Devadesátky byly svobodné. Dnes si píšu písně, které nechce nikdo slyšet
.webp?ts=)
Ondřej Soukup patří k nejznámějším českým skladatelům a producentům. Jeho hudba je spojená s řadou známých interpretů, filmů i písní, které se zapsaly do české populární kultury. V Pepových parťácích zavzpomínal na spolupráci s Karlem Gottem, vznik Láska je láska, natáčení Valčíku Daniela Landy i na chvíle, kdy ho hudba dokázala dojmout k slzám.
Norský dřevo čekalo několik let
Jednou z písní, které si Soukup do vysílání vybral, bylo Norský dřevo Lenky Filipové. S ní se zná už od konzervatoře a v osmdesátých letech také produkoval některé její desky.
Píseň vznikla z textu jeho ženy Gabriely. Soukup ji zhudebnil a několik let nevěděl, co s ní. Pak potkal Lenku Filipovou a skladbu jí pustil. Zalíbila se jí natolik, že ji začala hrát a později také nahrála. Soukup přitom s úsměvem přiznal, že z výsledného procesu byl nakonec jako producent vyřazen - vydavatelství chtělo modernější aranžmá.
Láska je láska a svoboda devadesátek
Mnohem výraznější stopu zanechal Soukup jako autor hudby k písni Láska je láska. Na devadesátá léta vzpomíná jako na dobu mimořádné svobody.
„To byla svoboda. Ale ve všem prostě, “ popsal tehdejší atmosféru. Hudebníci podle něj příliš neřešili, co jim kdo povolí nebo zakáže. Právě Láska je láska se přitom zákazem dostala do centra pozornosti. Omezení vysílání nakonec písni paradoxně přineslo obrovskou publicitu a začala se o ní zajímat i zahraniční média.
Soukup vzpomíná, že mu tehdy Karel Gott říkal, že není nic lepšího než zákaz. Z písně se skutečně stal jeden ze symbolů hudební atmosféry počátku devadesátých let.
Západní technika se pašovala i v autobusu Karla Gotta
Soukup byl vždycky fascinovaný moderní hudební technikou. V době, kdy nebylo možné koupit špičkové syntezátory a nahrávací zařízení jednoduše v českém obchodě, si je vozil ze zahraničí.
Přiznal, že z Německa pašoval například syntezátor Jupiter-6 nebo osmistopý rekordér Tascam. Jednou přitom celá výprava skončila na důkladné kontrole na hranicích. Soukup tehdy cestoval v autobusu Karla Gotta a podle jeho slov nebyl zdaleka jediný, kdo vezl něco navíc.
„Všichni, kdo jezdili na Západ, pašovali, “ vzpomínal s nadhledem.
Karel Gott zůstal podle něj normální
Karlu Gottovi věnoval Soukup během rozhovoru hodně prostoru. Přestože byl Gott jednou z největších hvězd české hudby a jeho postavení s sebou neslo obrovskou slávu i peníze, podle Soukupa zůstal překvapivě normálním člověkem.
Popisuje ho jako dobrosrdečného a chytrého člověka, kterého zajímaly nejrůznější věci. Vzpomíná na něj s velkou náklonností a bez potřeby vytvářet kolem jeho osobnosti další legendy.
Nightwork i Valčík Daniela Landy
Soukupova producentská práce se neomezovala jen na nejstarší generaci. Podílel se také na vzniku prvních nahrávek skupiny Nightwork, kterou založil jeho syn František. Kapela podle něj měla skvělé písně, výborné texty a výraznou energii. Když o její první desku velká vydavatelství nestála, vydal ji nakonec sám.
Významným projektem byl také Valčík Daniela Landy. Soukup Landu původně vůbec neznal, ale když dostal jeho nahrávky, okamžitě v nich viděl potenciál. Písně předem aranžérsky připravil, doplnil sbory a další prvky a celou desku pak s kapelou natočili během pouhých čtrnácti dnů.
S Landou spolupracuje i dnes. Na své připravované album Písně, které nechce nikdo slyšet se mu podařilo získat jeho hlas.
Od filmové hudby k nové svobodě
Soukup má za sebou desítky filmových projektů, mimo jiné spolupráci s Janem Svěrákem na filmech Kolja, Tmavomodrý svět nebo Vratné lahve. Za filmovou hudbu získal dva České lvy.
Dnes se ale vrací k něčemu mnohem osobnějšímu. Připravuje album Písně, které nechce nikdo slyšet, na kterém si dovolil komponovat bez ohledu na očekávání posluchačů, vydavatelství nebo rádií.
Některé skladby jsou depresivní, jiné experimentální a nechybí ani free jazz. Podstatné ale je, že tentokrát do nich Soukupovi nikdo nemluví.
Po desetiletích v hudebním průmyslu si tak dopřává to, co pro něj bylo vždycky nejdůležitější - svobodu dělat hudbu po svém.
.jpeg)