Chleba je boží dar

17. 5. 2024

Pivo je tekutý chléb a chleba je zase boží dar, říká se. I když už se k nám dováží kde co, tohle pečivo je stále nejprodávanější potravina. A kdo už párkrát byl v zahraničí, ví, že i naprosto nenahraditelná.

Denně se ho vyrobí až milion kusů a lidstvo doprovází už tisíce let. Průměrně ho každý člověk sní ročně až 40 kilo. Na konci doby kamené začali s jeho přípravou. No vypadalo to spíš jako takové placky. Kvasnice se začaly používat až zhruba 4000 let před naším letopočtem v Egyptě. Používal se i jako platidlo spolu s cibulí a pivem.

První takový chléb jak ho známe, upekli v Řecku a jak jinak než náhodou. Zápis má i v Guinnessovce. Nejdelší bochník upekli v Portugalsku a měřil 1200m. K chlebu patří i několik starých pořekadel, třeba “Kdo se neumí srovnat s chlebem, neporovnává se ani s lidmi” To dovysvětluje třeba babička od Boženy Němcové, když uvítala zámecké slečny chlebem se solí. Ony odmítly a pak řekla “Víš Terinko, kdo u mě nepřijme chléb a sůl, ten není hoden, abych mu židli podala”. Chlebem se zkrátka neplýtvalo. Patřilo to k prohřeškům a pokud si nějaká dáma dříve nechala vyrobit z chlebu třeba boty ze své marnivosti, podle pověry ji stihl krutý osud v podobě zásahu bleskem a podobně.

V průběhu 20. století už ženy s nástupem do práce neměly čas na přípravu a pečení, a tak se začal kupovat v obchodech ve velkém. Dá se ale říct, že se teď z domácího pečení stává zase trend a všechno se tak vrací do dob minulých.

Svět podle Samiry si můžete zpětně kdykoliv poslechnout v podcastech Rádia BLANÍK