Džíny: zlatokopecká klasika, která dobyla svět
.webp?ts=)
Než je objevil módní průmysl, sloužily džíny jako pracovní kalhoty. Pro zlatokopy byly ideální – pevná látka něco vydržela, na tmavě modré nebyl vidět prach a hodily se i velké kapsy. V té době měly pánské džíny zip vpředu, zatímco dámské na pravém boku.
A víte, na co slouží ta malá kapsička vpředu? Původně byla určena na řetízkové hodinky. Tak kdyby někdo z vás uvažoval o jejich koupi, teď už ví, kam s nimi.
Ačkoli jde o americký vynález, samotný název "džíny" má původ ve francouzštině.
A ta barva? Tu má na svědomí tropická rostlina indigovník, známá už několik tisíc let. Na obarvení jedněch džín stačí jen pár gramů a ročně se právě na jejich barvení vyrobí až 20 000 tun indiga. Dnes už ale většinou chemického původu.
K nám dorazily ještě před druhou světovou válkou, známé jako texasky. Nosily se ale jako spodní prádlo, a tak nám je od roku 1946 posílali i s návodem, jak je správně nosit. Národní podniky je vyrábět nesměly, a tak se s nimi docela šmelilo.
Originální americké džíny navíc nebyly žádná levná záležitost. A pak přišel zlom – italská firma dodávala do Československa látky a místo výplaty nabídla možnost rychlého šití. A vznikl z toho hit.
Kdo měl bony, mohl si tuhle parádu koupit za 30 až 60 bonů. Jiné značky ale klidně i za 100.
Svět podle Samiry si můžete zpětně kdykoliv poslechnout v podcastech Rádia BLANÍK