Když zapomenete i na to, co jste zapomněli
.webp?ts=)
Co není v hlavě, musí být v nohách – pravdivé, ale strašlivé přísloví. Zvlášť když jedete ze Sedlce-Prčice do Prahy v neděli, libujete si, jak to krásně jede, protože je dopoledne… a před barákem si vzpomenete. Pamatuješ, jak jsem dávala ty klíče na lednici a říkala: „Prosím tě, připomeň mi, že je dávám sem“? A jak jsi mi to nepřipomněl?
No, naštěstí máte ve Vysočanech kamaráda, kterému jste před časem dali klíče právě pro tyhle případy. Jenže existuje ještě jedno takové přísloví, které říká, že naši přátelé jsou odrazem nás samotných. Takže klíče sice byly někde ve Vysočanech, ale nikdo nevěděl kde.
Ale jsou i horší věci než tohle. Zapomenutá peněženka. Přání k narozeninám. Nebo třeba vlastní svatba – i to už se stalo. A právě dnes je den, kdy to všechno můžeme napravit. Takže bych se tímto chtěla omluvit sestře, kterou jsem nespočetněkrát zapomněla ve družině.
Ti, co tenhle Den napravování vymysleli, doporučují, abyste si – pokud je toho víc – napsali seznam. No jo, ale co když jste zapomněli, na co jste zapomněli?
Svět podle Samiry si můžete zpětně kdykoliv poslechnout v podcastech Rádia BLANÍK