Láska k trofejím, která ničí divočinu

23. 6. 2025

Přiznám se, že jsem nikdy nepřišla na chuť takovým těm interiérovým dekoracím v podobě paroží na zdi, vycpaným hlavám srnek, kůžím medvěda v předsíni a tak podobně. Při prohlídkách zámku to člověk asi ještě snese.

My se ale dnes zaměříme na pytláctví. Mezi důsledky současné doby totiž patří i to, že pytláků přibývá. V ohrožení jsou sloni, nosorožci, buvoli, ale i lvi nebo antilopy.

Takový nosorožec běhal po Asii a Africe už před 30 miliony lety. Jenomže protože se v Asii věří, že prášek z jeho rohů léčí, už asi moc dlouho běhat nebude. Jeho roh má tak vysokou cenu, že jediný kus udělá z pytláka boháče – může si koupit auto, televizi, poslat dítě do školy a ještě mu zbyde.

Ale bylo by nespravedlivé vidět za tím jen místní, kteří nemají na živobytí. Turisté – nebo lépe řečeno lovci trofejí – každoročně zaplatí desítky miliard dolarů, aby mohli zabít některé z velkých afrických zvířat. Tahle podivná vášeň „já jsem něco víc, protože jedním stiskem dokážu zabít něco desetkrát většího než já“ se nevyhýbá ani celebritám nebo politikům.

Ti se ale vlastní smrti bát nemusí. Zato pytlák ano. Pokud to vůbec můžeme nazývat povoláním, pak patří k nejnebezpečnějším na světě. Národní parky někdo hlídá – a ani ten hlídač se nebojí zmáčknout spoušť.

Závěrem snad jen: některé výdobytky čínské medicíny opravdu překvapí. Podle ní má například odvar z tygřích orgánů léčit kosti, přinášet štěstí, ocas chránit před prokletím a mozek řešit lenost a akné.

Uf. Možná by přece jen bylo lepší, kdyby zůstali u zeleného čaje – a lenost zaháněli raději něčím jiným.

Svět podle Samiry si můžete zpětně kdykoliv poslechnout v podcastech Rádia BLANÍK