Meda Mládková: Život mezi uměním, exilem a odkazem pro Prahu
.webp?ts=)
Řeč je o Medě Mládkové, která je jen o pár měsíců mladší než naše republika, a tím pádem její životní příběh jde ruku v ruce s naší až příliš často nelehkou historií. Je nositelkou nejvyššího francouzského státního vyznamenání – Řádu čestné legie – za zásluhy. My si její život trochu připomeneme.
Meda Mládková vyrůstala v rodině sládka zámeckého pivovaru, později se z ní stala profesionální tanečnice a prvorepubliková choreografka. Konec 2. světové války strávila v Praze.
Byla tedy svědkem brutality spojené s vyháněním Němců. I to byl jeden z důvodů, proč se rozhodla Československo opustit. Odešla studovat do Švýcarska, kde získala doktorát z ekonomie, a po komunistickém puči roku 1948 se rozhodla v exilu zůstat.
Zapojila se do redakční práce politického československého časopisu, který se vymezoval proti komunismu, a později založila vlastní nakladatelství, v jehož radě byl například i Ferdinand Peroutka.
Díky svému druhému manželovi začala studovat výtvarné umění a oba manželé podporovali nejlepší české malíře. „Přežijeme-li, kultura přežije národ, “ říkával její muž – jeden z prvních guvernérů Mezinárodního měnového fondu, který mimo jiné jednal s prezidentem Benešem o Marshallově plánu.
Jejich rozsáhlá sbírka Františka Kupky – tehdy odmítaného, dnes držitele aukčních rekordů – a dalších poválečných malířů tvoří malý český poklad, který Meda Mládková později věnovala Praze.
Svět podle Samiry si můžete zpětně kdykoliv poslechnout v podcastech Rádia BLANÍK
.jpeg)