Od drožky po vodní taxi: Jízda taxíkem napříč stoletími

5. 5. 2025

Víte, co je to fiakr, bryčka nebo drožka? Jsou to vlastně předchůdci dnešních taxíků. Fiakr byl větší kočár až pro čtyři osoby, zatímco drožka byla určena pro dvě. Například v roce 1915 působilo v hlavním městě čtyřiatřicet drožkářů. S nástupem automobilů jejich počet postupně klesal, a před rokem 1933 bylo oficiálně přihlášeno už jen šest.

Každé město má své typické taxi: Londýn černé, New York žluté, v Mexiku jezdí zelené a Němci nejraději volí nažloutle krémovou. U nás za první republiky převládaly mimořádně trvanlivé vozy značek Praga Piccolo a Alfa, dále Škoda 430 nebo šestimístné Tatry 52. Některé z těchto veteránů dodnes vozí turisty, a aby v létě zvládly jízdu v kolonách, jsou dnes vybavené elektrickými ventilátory chlazení.

Historický přelom představovalo první naftové auto Mercedes-Benz 260 D, které bylo určeno přímo pro taxislužbu. Doba ale pokročila a dnes existují nejen běžná taxi a taxíky na zavolání, ale například v Paříži se testují i vodní taxi – a navíc ekologické.

Přestože se o taxikářích vypráví různé historky, má jejich profese i druhou stránku. Představte si, že řídíte taxi v pátek nebo v sobotu večer. Opilí zahraniční turisté, kteří vám v lepším případě jen nepozvrací auto, jsou teprve začátek. Někdy jste spíš psycholog – vezete brzy ráno mladou dívku, která strávila noc tam, kde nechtěla. Jindy posloucháte politickou diskuzi party lidí po srazu po třiceti letech. A občas se ocitnete na koncertě, na který jste si ani nekoupili lístek – třeba v podobě lidových písní ve čtyřhlase, který absolutně neladí.

Když vám někdo sedne do auta a řekne, že chce „domů“ – kde je sakra domů?

A pak jsou tu ještě „specialisté“: nepozdraví, nepoděkují a zaplatí přesně do poslední koruny.
Jo, řidič – ten tvrdej chleba má.

Svět podle Samiry si můžete zpětně kdykoliv poslechnout v podcastech Rádia BLANÍK