Osudy dobrého vojáka Švejka
.webp?ts=)
Poslušně hlásím, že nejpopulárnějším českým vojákem je bezesporu Josef Švejk. Kdo někdy Haškův román četl, ví, že to, jak má Švejk vypadat, nikde napsané není. Josef Lada, který jeho zakulacenou postavu s dobráckým výrazem vytvořil, si ho takhle zkrátka představoval.
Občas i můžete někde zaslechnout, jak se dnes herci do rolí mění – musí zhubnout, přibrat nebo nabrat svaly. A přesně tohle podstoupil i Rudolf Hrušínský. Kvůli roli dobrého vojáka Švejka nabral dvacet kilo a pro pokračování o rok později si musel nadváhu i udržet.
Je to také jeden z mála filmů, které vznikly ve dvou verzích, a to kvůli práci s drahým barevným materiálem. Verze jsou ale téměř totožné, až na drobné detaily.
Spisovatel Jaroslav Hašek patří mezi pár autorů, kteří psali hlavně o tom, co zažili. V hospodách se pohyboval prakticky od dětství a nikdy nepsal bez piva po ruce. Byl to bohém. Když v jedné chvíli psal do časopisu se zvířecí tématikou, napsal o imaginárních zvířatech a byl propuštěn. Na sklonku života, když už nemohl psát, nedokončeného Švejka diktoval. Jeho příhody a hlášky od té doby zlidověly a ani dnes snad není nikdo, kdo by Švejka, provokujícího a mazaného, neznal.
Svět podle Samiry si můžete zpětně kdykoliv poslechnout v podcastech Rádia BLANÍK