Pohádky, jak je (ne)znáte: Co dětem čteme, a co jim radši zatajit

22. 7. 2025

Honzíkova cesta, Děti z Bullerbynu, O pejskovi a kočičce, Dášeňka… Je toho dost. Kdo měl to štěstí, že jako dítě mohl před spaním poslouchat čtené pohádky, jistě si vzpomene i na spoustu dalších. Vyprávění a pohádky jsou s námi totiž už od nepaměti.

Pravda ale je, že pohádky v minulosti by většina dnešních rodičů jen těžko rozdýchala. Původně totiž vůbec nebyly určené dětem. Bylo v nich hodně násilí, erotiky, nadpřirozených jevů a lidé si je vyprávěli mezi sebou. První sbírka pohádek vznikla už v 17. století – a dnešní děti zvyklé na uhlazené disneyovské verze by se při jejím čtení asi pořádně divily.

Vezměte si třeba Růženku – příběh o krásné princezně, která usne ve věži a sto let čeká na prince, až ji vysvobodí. Jenže ono to původně bylo úplně jinak. Knížka stará čtyři tisíce let vypráví o princezně Thalii, která se nepíchne o trn – ale o dřevěný kousek konopného vlákna. Neusne. Umře. Král ji nechá zavřít do věže a odjede pryč z toho prokletého místa.

Po letech se do věže dostane jiný král. Snaží se princeznu probudit, ale neúspěšně – a tak odjede také. Až jednou… odkudsi přijdou dvě malé děti, holka a kluk. A ta holka – z neznámého důvodu – princezně kousne do prstu. Tříska vyleze ven a Thalia ožije. To je tedy pěkné probuzení.

A pěkné ráno. Tady by pohádka mohla skončit – ale má ještě přídavek. My se ale raději přesuneme jinam. Nebojte, skončí to dobře. A ne – nebyla tam baba Jaga ani zavřené děti v chýši.

Byli tam dva hodní lidé. A ti dva by nebyli vědci, kdyby nezkoumali vliv čtení pohádek před spaním. Výzkumy potvrdily, že večerní čtení má obrovský význam pro spánek dětí, rozvoj slovní zásoby, abstraktní myšlení, empatii i schopnost přemýšlet. Navíc trénuje paměť i soustředění.

Samé dobré věci.

Svět podle Samiry si můžete zpětně kdykoliv poslechnout v podcastech Rádia BLANÍK