Tradiční znělka, která nás vrátí do dětství

15. 4. 2025

Taky jste jako děti chodili spát po Večerníčku? Jak nás to tehdy štvalo a dneska by za to spousta z nás dala bůh ví co. A těch pár vteřin, kdy se malý kluk s papírovou čepicí zatočí, ukloní, rozhází papíry a pak přijde pohádka, ty si pamatujeme do dneška.

Znělka, která nepotřebuje slova, aby vyvolala pocit bezpečí. Stačí melodie a obraz, a my jsme zase malí, v pyžamu, se večeří na klíně a očima upřenýma na obrazovku.

Poprvé se slavná znělka objevila v roce 1965. A od té doby je nejdéle vysílanou televizní znělkou v České republice. Možná i proto působí tak důvěrně. Znají ji děti, rodiče i prarodiče. Je jako rodinný rituál, který nikdy nezmizel.

Za tímhle kouzlem nestojí žádný marketingový tým, ale tři lidé, kteří tvořili srdcem. Radek Pilař, výtvarník, který Večerníčkovi vtiskl podobu – papírovou čepici a rošťácký úsměv. Václav Bedřich, animátor, který mu vdechl pohyb, rytmus, gesto. A pak Ladislav Simon, který složil tu krátkou melodii, co se vám usadí pod kůži tak, že ji poznáte po dvou tónech. A ten dětský hlásek? Pětiletý Michal Citavý, který v roce 1965 propůjčil klukovi s čepicí svůj hlas. Dnes už je dvojnásobným dědečkem.

Večerníček se narodil 2. ledna 1965. První odvysílanou pohádkou byl Kluk a kometa režiséra Ludvíka Ráži, ale znělka se za tu dobu skoro nezměnila. A právě v tom je to kouzlo – že ten malý kluk pořád vítá večer stejně jako tehdy. Je to vzpomínka na chvíle, kdy se zastavil čas. Je to večerní rituál, který přežil režimy, změny, technologie… a pořád funguje. 

A víte jaký je vůbec nejoblíbenější večerníček? Jsou to Krkonošské pohádky! Jaký je ten váš?

Tak ať se točíš na obrazovce ještě hodně let, Večerníčku – protože svět s tebou je o trochu hezčí.