Rukopis královédvorský
Musím vás, ač nerada, upozornit na jednu velice nepříjemnou věc. Rozmohl se nám tady takový nešvar. Máme tu jeden takový problém. Vlastně největší problém v historii české literatury, a vydáme se za ním na začátek národního obrození.
Byla tu totiž jedna věc – neexistoval žádný dokument, který by potvrzoval historii Čechů a českého jazyka, a obrozenci důkaz potřebovali. V tu chvíli nastoupil na scénu Václav Hanka a jeho spolubydlící Josef Linda.
Ten případ je zajímavý tím, že oba ti dva – jak Hanka, tak Linda – obelhali národ. Ale pozor, z upřímné lásky k němu. A teď je suďte. Psal se rok 1817 a poprvé se objevil Rukopis královédvorský. Rok nato byl objeven i Rukopis zelenohorský.
Mně se ty rukopisy líbí – jak obsahem, tak úpravou. Všechny ty iniciály pečlivě vybarvené. V Královédvorském, údajně ze 13. století, bylo 14 básní, které popisovaly naši historii, a především vítězství nad Němci. Zelenohorský, prý z 10. století, obsahoval třeba i příběh o kněžně Libuši. Vyvolalo to velikou slávu a inspiraci. To vzbudilo zájem v několika umělcích – jména třeba jako Mikoláš Aleš, Bedřich Smetana nebo Josef Mánes.
Našly se ale i ti, kteří měli pochybnosti, jako třeba Josef Dobrovský. Spory o pravosti se pak vedly dlouhých 150 let. Já se rozhodla, aby Hanka s Lindou zůstali, a píšu měkké „i“, z čehož je jasné, že ta děvčata jsou muži. Mimochodem, proti nim se postavil třeba i Masaryk. Konečný důkaz přišel až v roce 1911, kdy byli Hanka s Lindou označeni jako plagiátoři.
Svět podle Samiry si můžete zpětně kdykoliv poslechnout v podcastech Rádia BLANÍK