Čapkův svět, který nezestárl

9. 1. 2026

Karel Čapek. Autor, myslitel, intelektuál, který by dnes oslavil 136. narozeniny. Narodil se 9. ledna 1890 a přestože od jeho smrti uplynulo téměř celá století, jeho texty působí až nepříjemně aktuálně. Čapek totiž nepsal jen příběhy. Psal hlavně varování. Před světem, kde technika předběhne lidskost, před ideologiemi, které slibují řád, ale berou svobodu, i před pohodlným mlčením většiny.

Čapek byl humanista každým coulem a otevřeně se vymezoval proti všem „-ismům“, které dusily svobodné myšlení. Fašismus, komunismus, nacionalismus. Pro něj jen různé podoby téže nemoci. A i když mu jeho jasné postoje přinesly konflikty a nenávistné kampaně, nikdy z nich necouvl. 

Právě jemu vděčí celý svět za jedno z nejslavnějších slov moderní doby. „Robot“ se poprvé objevil v divadelní hře R. U. R. (Rossum’s Universal Robots) z roku 1920, jejíž premiéra proběhla v lednu 1921 v Praze. Hra se okamžitě stala senzací a během dvou let byla přeložena do desítek jazyků. A protože žádný z nich neměl vlastní výraz pro umělého dělníka, slovo robot se rozšířilo globálně. Zajímavostí je, že Čapek původně uvažoval o názvu „laboři“, ale nebyl s ním spokojený. S tím pravým slovem přišel jeho bratr Josef, který navrhl výraz odvozený od archaického „robota“. Tedy nucené práce. Zbytek je historie.

Ve 20. a 30. letech patřil k nejpřekládanějším českým autorům, jeho knihy jako Krakatit, Továrna na absolutno nebo Válka s mloky vycházely po celém světě a byl opakovaně nominován na Nobelovu cenu za literaturu. Doma byl uznávaný, ale zároveň rozděloval společnost. Jako novinář v Lidových novinách otevřeně hájil demokracii a kritizoval diktátory, což mu ve 30. letech vysloužilo doslova štvanice ze strany nacionalistů a fašistů.

Na konci roku 1938 přišel smutný konec. Čapek onemocněl chřipkou, která přerostla v zápal plic, a na Boží hod vánoční zemřel ve věku pouhých 48 let. Tragickým paradoxem zůstává, že nacistické gestapo si pro něj přišlo krátce poté. Pozdě. Svým způsobem tak unikl osudu svého bratra Josefa, který byl nacisty zatčen a zahynul v koncentračním táboře.

Měl smysl pro humor, ironii i laskavost. Vedle temných vizí dokázal nabídnout i lehkost. Třeba v Povídkách z jedné kapsy nebo v ikonické Dášeňce. Karel Čapek nebyl autor z povinné četby, ale člověk, který miloval život, zahradničení, cestování a věřil v lidskost i v těch nejhorších časech. I proto jeho dílo nestárne. Navíc je dnes volně dostupné, protože autorská práva vypršela. Možná je tedy ideální čas začít právě u robotů a zjistit, jak přesně tenhle pán před sto lety trefil svět, ve kterém dnes žijeme.