Cítí se váš mazlíček trapně?
.webp?ts=)
Zakopli jste na ulici, popřáli číšníkovi dobrou chuť nebo jste mávali na někoho, kdo rozhodně nemával na vás? Trapnost. Podivná společenská emoce, kvůli které bychom se nejradši propadli hluboko pod zem a nikdy se nevyhrabali. O tom, co s tím, jsme si už povídali tady. Ale napadlo Vás někdy, jestli něco podobného cítí i zvířata?
Na první pohled to vypadá, že ano. Kočka spadne z parapetu a vzápětí si začne důstojně olizovat packu, jako by nic. Pes zůstane s hlavou skloněnou u roztrhaného polštáře a tváří se, že k tomu rozhodně nemá co říct. Ale podle vědců… to není trapnost. To je instinkt.
Podle psychologů je trapnost specifická emoce, která vyžaduje schopnost sebeuvědomění a pochopení, co si o vás myslí ostatní. Jinými slovy – musíte být schopni představit si sami sebe z pohledu někoho jiného a zároveň vnímat, že jste porušili nějaké společenské pravidlo.
To už je na zvířecí mysl trochu moc.
Když se vrátíte domů a najdete psa u rozkousaných bot s výrazem „vím, že jsem to přehnal“, pravděpodobně máte pocit, že se stydí. Ve skutečnosti ale pes nereaguje na svou chybu, ale na váš výraz a tón hlasu.
Vědci zjistili, že pes nemá koncept morální viny. Přizpůsobuje se vaší náladě, aby se vyhnul trestu. Není to tedy stud, ale chytrá strategie přežití. A možná i trochu hereckého talentu.
Kočky mají zase silné ego a potřebu působit důstojně, ale zase nejde tak úplně o trapnost, spíše o instinkt nevypadat zranitelně.
Výzkumy ukazují, že některé druhy – například šimpanzi, delfíni, sloni nebo vrány – vykazují známky sebeuvědomění. Například šimpanz, který udělá chybu před ostatními, se může začít skrývat nebo se vyhýbat pohledu. Jde o sociální nepohodlí, ne trapnost v lidském slova smyslu, ale rozhodně je to blíže než u většiny ostatních druhů.
Takže zatímco pes se snaží vyjednávat a kočka předstírá, že je vše pod kontrolou, my jsme ti, kdo si večer v posteli přehrávají, jak pozdravili úplně cizího člověka ve výtahu. A to je krásná ukázka toho, jak složití – a občas směšní – lidé jsou.