Proč se stydíme a jak se s tím poprat

28. 5. 2025

Všichni jsme zažili okamžik, kdy jsme si přáli zmizet. Trapnost je silná, ale velmi lidská emoce. Psychologové ji popisují jako "sebepozorující emoci" – signál mozku, že jsme udělali chybu, kterou by bylo dobré neopakovat. Je to vnitřní alarm, který nám má pomoci zůstat přijatí společností.

Trapnost často vzniká ze strachu z hodnocení ostatních. Když máme pocit, že jsme se ztrapnili, obvykle přeceňujeme, jak moc si toho ostatní všimli – tomu se říká spotlight efekt. Většinou si to okolí ani neuvědomilo, ale náš mozek spustí poplach. Stydíme se tedy nejen kvůli samotné situaci, ale i kvůli obavě, že ohrozíme své postavení ve skupině.

Když je nám trapně, projevy v těle na sebe nenechají dlouho čekat. Adrenalin rozšiřuje cévy, červenáme, buší nám srdce, potíme se, někdy se třeseme nebo koktáme. Tělo reaguje podobně jako ve stresu a hledá cestu, jak situaci zmírnit – omluvit se, zmizet, nebo to zachránit humorem.

Překvapením je, že červenání může být vítaným signálem. Naznačuje, že nám na situaci záleží, že nás mrzí, co se stalo. Lidem, kteří se červenají, často důvěřujeme víc. Působí upřímně a soucitně, což může trapnou chvíli proměnit v pozitivní dojem.

Typické trapasy jsou běžnou součástí života: zapomenuté jméno, pád na ulici, nevhodný vtip ve špatný okamžik... Důležité je, jak s nimi naložíme.

Co pomáhá? Smích a nadhled – uvolňují napětí a promění trapas v zábavnou historku. Sebesoucit – uvědomění, že chyby dělá každý. Když je třeba, omluvit se nebo situaci uvést na pravou míru. Pomáhá také vědomé dýchání a zaměření se na přítomný okamžik, který sníží tlak na naši psychiku. A nakonec si z trapného momentu odnést ponaučení.

Každý z nás se někdy cítí trapně. Ale to z nás dělá lidi. Díky těmto chvilkám se učíme empatii, pokoře a víc si uvědomujeme své místo mezi ostatními. Trapnost není slabost – je to lidskost v praxi.