Dvojnásobný rozpočet, ostrá kritika, ohromující výsledek

5. 12. 2025

Příběh Obecního domu je fascinující ukázkou toho, jak ambiciózní vize dokáže změnit tvář města a to i přes odpor kritiků, rozpočtové turbulence a politické napětí. Když Praha před 123 lety rozhodla, že si postaví vlastní reprezentativní kulturní palác, byla to dpověď na dobu, ve které se česká a německá komunita přetahovaly o vliv v metropoli.

Pozemek u Prašné brány nebyl vybrán náhodou. Stával tam kdysi Králův dvůr, kde se konala korunovační shromáždění. Zvolit právě tohle historicky nabité místo pro moderní víceúčelovou budovu bylo jasným signálem. Praha se hlásí o své místo v moderní Evropě. Architektonickou soutěž vyhráli Antonín Balšánek a Osvald Polívka a jejich návrh spojil novobarokní monumentalitu se secesní lehkostí. Stavba se rozjela v roce 1905 a trvala až do roku 1912. A jak už to u velkých projektů bývá, rozpočet se zbláznil. Původně plánované tři miliony se proměnily v částku téměř dvojnásobnou.

Nová budova byla od prvního pohledu nepřehlédnutelná. Secesní výzdoba, mozaiky, kovové detaily, křivky a ornamenty. To vše tvořilo opulentní mix, který některým architektům té doby připadal až příliš. Janák, Gočár a další mladí modernisté považovali dům za přeplácaný relikt staršího stylu, ale veřejnost si honosný vzhled rychle zamilovala. Kromě estetiky nabízela budova přesně to, co městu chybělo. Koncertní síně, salónky, prostory pro spolky, kavárny, restaurace a společenský život, který se v Praze rodil spolu s novým stoletím.

Výzdoba interiérů je sama o sobě muzeem české secese. Na jednom místě se potkali Alfons Mucha, Max Švabinský, Mikoláš Aleš, Jan Preisler i Myslbek se Šalounem. Přední průčelí s mozaikou Karla Špillara se stalo poznávacím znamením budovy a jedním z nejfotografovanějších míst v centru města. Hlavní dominantou interiéru zůstává Smetanova síň, která do dneška hostí nejprestižnější koncerty, včetně slavnostního zahájení Pražského jara.

Obecní dům ale není jen architektonický skvost. Je to i důležité místo české historie. Právě tady zaznělo 28. října 1918 prohlášení o vzniku samostatného Československa. Balkón se stal improvizovaným pódiem pro radostné davy, které zaplavily náměstí Republiky. Dům pak přežil éru komunismu, kdy chátral a dokonce mu hrozila demolice. Naštěstí přišla porevoluční rekonstrukce, která mu navrátila jeho plnou krásu.

Dnes je Obecní dům jednou z nejmilovanějších budov v Praze. Místo, kde se potkává historie s kulturou, secesní elegance s moderním ruchem města a kde si každý může dopřát kousek atmosféry začátku 20. století.