Palác, který si na potlesk musel počkat
Rok 1885 byl pro Prahu kulturním milníkem. Na pravém břehu Vltavy vyrostl Dům umělců, dnes známý jako Rudolfinum. Honosný novorenesanční palác je pojmenovaný po korunním princi Rudolfovi. Slavnostní otevření se mělo odehrát už koncem ledna, jenže princ onemocněl, takže si pražské elity musely počkat až do 7. února.
Palác, který si na potlesk musel počkat
Zaznělo Beethovenovo Svěcení domu. Mluvilo se o „krásném paláci“ a „monumentální budově“, zatímco český tisk měl potřebu si lehce zabručet pod vousy, protože na pódiu prý stálo málo českých interpretů a znělo málo domácí hudby.
Spor o krásu
Plánovala se soutěž na výzdobu hlavního sálu, ale místní malíři protestovali proti porotě plné Vídeňáků. Návrhy tak skončily v šuplíku a dvorana zůstala dlouho „nahá“.
Místo, kde se historie potkává se současností
Architektura ale obstála. Rudolfinum stojí dodnes a časem se z něj stal jeden z nejdůležitějších kulturních stánků v zemi, domov Česká filharmonie v Dvořákově síni i prostor pro výstavy v rámci Galerie Rudolfinum. Potkává se tu historie s aktuálním uměním a časem se z něj stala neodmyslitelná legenda pražského nábřeží.