Hopíky – kouzelné kuličky, které nás bavily celé hodiny

23. 2. 2025

Jako dítě jsem sbírala hopíky a hrála si s nimi celé hodiny. Byly to malé kouzelné kuličky, které uměly vyskočit do neuvěřitelné výšky a přinést nekonečnou radost. Moje sbírka byla pestrá – od těch nejmenších až po obří varianty, které bylo skoro nemožné zkrotit.

Hopíky zažily svůj zlatý věk hlavně na přelomu 80. a 90. let a na začátku nového tisíciletí, i když jejich historie sahá ještě dál. První skákací míčky, které si děti zamilovaly, se objevily už v 60. letech 20. století, kdy chemik Norman Stingley vynalezl materiál s neuvěřitelnou pružností. Tento materiál, polybutadien, umožnil výrobu míčků, které dokázaly skákat mnohem výš než obyčejné gumové kuličky.

Sběratelská vášeň

Sbírání hopíků se pro mnoho dětí stalo vášní. Každý chtěl mít co nejbarevnější a největší hopík, některé kuličky měly dokonce třpytivé nebo fosforeskující efekty, což z nich činilo sběratelské poklady. Hopíky se získávaly různě – kupovaly se v automatech na hračky, v obchodech nebo se měnily mezi kamarády na školních dvorech.

Kdo vyskočí nejvýš?

Hry s hopíky byly rozmanité a vyžadovaly nejen obratnost, ale i kreativitu. Nejoblíbenější bylo klasické házení hopíkem o zem a snaha chytit ho zpět, což mohlo být někdy dost náročné, pokud míček vystřelil nečekaným směrem. Některé děti si určovaly cíle, do kterých musely hopíkem trefit, jiné zkoušely, čí míček vyskočí výš, nebo kdo udrží skákání co nejdéle. Ve školních tělocvičnách i na chodbách se často pořádaly improvizované turnaje v chytání a odrážení hopíků.

Hopíky v každodenním životě

Hopíky však nebyly jen dětskou záležitostí – i dospělí je využívali jako antistresovou pomůcku nebo si s nimi krátili chvíle. Díky své jednoduchosti a zároveň nepředvídatelnosti v pohybu si hopíky udržely oblibu napříč generacemi.

Ačkoliv dnes už hopíky nejsou takovým fenoménem jako kdysi, stále se dají sehnat a některé děti je objevují se stejným nadšením, jaké jsme kdysi cítili my. Možná i proto, že skákající kulička dokáže vzbudit tu stejnou radost bez ohledu na dobu, ve které žijeme.