Hudební tsunami jménem beatlemánie
V roce 1964 na americkou scénu vtrhli Beatles. Beatlemánie přelétla přes Atlantik jako hudební tsunami. Už dva dny po jejich televizní premiéře v pořadu The Ed Sullivan Show v únoru 1964 na ně na letišti JFK čekalo zhruba tři tisíce ječících fanynek s plakáty. Davy v únoru zaplnily koncerty ve Washingtonu i New Yorku. Jak to tehdy vypadalo?
Koncert na hraně chaosu
Na pořádné turné se Beatles do USA vrátili o půl roku později, v létě 1964, kdy už mezitím drtili americké hitparády. První skutečné americké turné odstartovalo 19. srpna 1964 v San Franciscu v Cow Palace. Místní manažer si neuměl představit, že by kapela zaplnila velké stadiony, a tak zvolil „jen“ sedmnáct tisíc míst. Velká chyba.
Přes čtyři minuty řevu
Dav řval nepřetržitě čtyři minuty a čtyřicet pět sekund, než kapela vůbec stihla začít hrát, a hluk byl podle svědků srovnatelný se startem proudových letadel.
Policie, štíty a sanitka místo limuzíny
První koncert v Cow Palace byl na hraně chaosu. 17 130 teenagerů se tlačilo dopředu s takovou vervou, že jedna fanynka skončila se zlomenou nohou a policie musela nasadit štíty hned po prvním songu, když se reportér i mladá studentka ocitli pod nohama davu. Na konci večera už byla situace tak vyhrocená, že kapela opouštěla halu v sanitce. Fanoušci by jejich limuzínu jednoduše rozebrali na suvenýry.
Generační exploze, která otevřela dveře do Ameriky
Celé americké turné sice netrvalo dlouho, šlo zhruba o třicet koncertů během několika měsíců, ale definitivně ztvrdilo, že Beatles ovládli i Spojené státy. V Los Angeles vyprodali Hollywood Bowl během několika hodin, v Chicagu a Vancouveru se při Twist and Shout tisíce lidí snažily vtrhnout na pódium a policie měla co dělat, aby koncerty vůbec došly do konce.
Byla to generační exploze emocí, hluku a vášně, která mimo jiné otevřela dveře dalším Britům.