Jak Devětsil našel krásu v obyčejnosti

5. 10. 2025

5. října 1920 se v Praze zrodil Devětsil,  umělecký svaz mladých básníků, malířů, architektů, muzikantů i divadelníků, kteří věřili, že umění nemá být jen pro elity, ale pro všechny. Název si vypůjčili od houževnaté jarní rostliny a stejně houževnatě chtěli prorazit v kultuře.

Za vznikem stáli Karel Teige, Vladislav Vančura a okruh levicově orientovaných intelektuálů, kteří právě dokončovali školu a měli hlavu plnou revolučních nápadů. Brzy se přidali i Jaroslav Seifert, Vítězslav Nezval, Adolf Hoffmeister, architekt Jaroslav Havlíček nebo režisér Jindřich Honzl.

Devětsiláci se distancovali od „umění pro pár vyvolených“. Chtěli tvořit pro dělníky a běžné lidi. V začátcích se inspirovali proletářským uměním a v roce 1923 přišli s novým směrem. Poetismem. Styl typický oslavou radosti ze života. „Umění žít a užívat“. Tak ho definovali Teige a Nezval ve svém manifestu.

Devětsil nebyl jen literární skupina. Patřili k němu i fotografové, hudebníci a herci. Jindřich Honzl spoluzaložil Osvobozené divadlo, kde později zazářili Voskovec a Werich. Fotograf Jaroslav Rössler experimentoval s abstraktními fotogramy. Malíři jako Jindřich Štyrský nebo Toyen pracovali s kolážemi a městským folklórem.

Členové Devětsilu pořádali i nekonvenční akce. Dada večírky v kostýmech, absurdní karnevaly nebo dokonce osmihodinové maratóny poezie, hudby a recese. Vystupovali s vírou, že umění musí bořit hranice a patřit lidem.

Už v roce 1920 uspořádali první veřejný večer v pražském Mozarteu. V roce 1922 proběhl slavný Bazar moderních umělců, kde se jejich díla prodávala „za lidovku“. Vydávali časopisy jako Život, Pásmo, antologie i manifesty.

Devětsil byl kolektivní projekt. Věřili, že jednotlivec sám nic nezmění, ale spolu dokážou vytvořit nový svět. Hledali krásu v obyčejnosti. V jejich dílech byla hravost, exotika, láska k cestování i víra v utopickou budoucnost. Zároveň experimentovali s médii. Míchali literaturu, výtvarné umění, hudbu a film.

Devětsil fungoval do roku 1930, pak se jeho cesty rozešly. Část členů zamířila k surrealismu, ale stopa zůstala obrovská. Připomíná nám dobu, kdy umělci věřili, že poezie, obrazy a filmy dokážou změnit svět.

•