Kdo byla poslední žena popravená v dějinách Československa?
.webp?ts=)
Je 10. července 1973, pražské Holešovice. Lidé čekají na tramvaj, běžný den, nic zvláštního. A pak se náklaďák značky Praga najednou řítí do zastávky. Osm mrtvých. Jeden z nejmrazivějších zločinů, jaký kdy Československo zažilo. Za volantem seděla dvaadvacetiletá dívka, jménem Olga Hepnarová.
Olga byla samotářka, outsiderka, která se nikdy necítila součástí společnosti. Dlouhodobě bojovala s pocitem, že je všemi odstrkovaná, týraná, nepochopená. Ve svém vnímání byla obětí, která se rozhodla pomstít. A udělala to s děsivou chladnokrevností. Nešlo o zkrat, ani výbuch vzteku, ale o promyšlený čin.
Těsně před útokem poslala do redakcí dopis, v němž oznámila, co má v plánu. Slova jako „trest“ a „pomsta“ se v něm opakovala. Ale žádný varovný signál už nemohl zachránit ty, kteří 10. července čekali na tramvaj.
U soudu Hepnarová nevykazovala lítost. Vypovídala klidně, skoro věcně. Její výrok – že chtěla „trestat přísnou společnost“ – rezonoval sálem a mrazil. Psychiatři se úplně neshodli, jestli trpěla duševní nemocí, ale soud rozhodl: byla příčetná. Čekal jí trest smrti oběšením. V roce 1975 byla popravena ve věznici Pankrác – jako poslední žena popravená v dějinách Československa.
Příběh Hepnarové ožil znovu v roce 2016, kdy měl premiéru černobílý film Já, Olga Hepnarová. Hlavní roli ztvárnila Michalina Olszańska. Film se soustředil na psychologii dívky, která se rozhodla stát katem. Dává prostor divákovi ponořit se do její samoty, frustrace a pomalu kvasícího zla.