Když pohádka narazila na realitu normalizace
Na začátku 80. let, v době, kdy česká popová scéna hledala nové barvy a odvážnější výrazy, vznikla skladba, která se vymykala všemu běžnému. V stínu kapradiny od Jany Kratochvílové má všechno, co si od takového hitu můžete přát. Je to atmosféra, vzpomínka a malý hudební mýtus.
Hudbu si Kratochvílová složila sama a text vznikal postupně a v několika verzích, než dostal finální podobu od básníka Pavla Vrby. Píseň vznikla na Vyšehradě, kde Jana vyrůstala. Právě tohle místo pro ni hodně znamenalo. Zahrady, parky, Libušina studánka i stromy, na které lezla s kytarou... Už od mala pořád někde hrála a zpívala.
Původně měla písnička úplně jiný text. Jmenovala se Poslední víla a vyprávěla pohádkový příběh o víle, která zachraňuje svět před zlými draky. Jenže takový text tehdy nemohl projít cenzurou, a tak byl nahrazen právě tím textem od Pavla Vrby. S tím se ale Jana nikdy úplně nesžila.
Po odchodu do zahraničí pokračovala v hudbě pod jiným jménem a k písni se po letech vrátila díky velkému zájmu fanoušků. Dnes ji hraje se svou kapelou v modernější rockové podobě a V stínu kapradiny tak žije dál v nové podobě.
Hudebně jde o pop-rockovou baladu s nádechem folku a lehce experimentálním aranžmá, které bylo na svou dobu nezvykle odvážné. Právě tahle jinakost z písně udělala něco víc než jen další hit. Její kouzlo trefně vystihly i Yellow Sisters, které skladbu popsaly jako „krásně romantickou a pohádkovou“. Je to hudební okno do světa, kde se realita mísí se snem.
Pro Janu Kratochvílovou se píseň V stínu kapradiny stala největším hitem kariéry. Objevila se na řadě výběrových alb a „best of“ kompilací a dodnes patří k povinným položkám každého přehledu české hudby 80. let. Zároveň je jednou z těch písní, které nestárnou. Fungují i pro posluchače, kteří dobu svého vzniku nezažili.