Když romantika dostala lékařský předpis
Na přelomu století byl New York místem, kde se potkával technický pokrok s morální panikou. Elektrické osvětlení, mrakodrapy a moderní medicína na jedné straně, obavy z úpadku mravů na straně druhé. Právě v tomto prostředí se v roce 1901 zrodil jeden z nejbizarnějších morálních bojů své doby. Křížová výprava proti... líbání.
Za touto iniciativou stála newyorská odnož organizace Women’s Christian Temperance Union (Tedy Ženský svazek křesťanské zdrženlivosti), která byla do té doby známá především svým nekompromisním bojem proti alkoholu. V roce 1901 si ale její členky řekly, že zdaleka nejde jen o lihoviny, a že i polibky představují nebezpečný neřestný zlozvyk.
Hlavní tváří celé akce byla doktorka Anna Hatfield, která se prezentovala jako zapálená ochránkyně zdraví a hygieny. Podle ní bylo líbání nejen nemravné, ale především vysoce nebezpečné. Prý jde o barbarský zvyk, při kterém se šíří bakterie rychleji než při společném pití alkoholu. Hatfieldová tvrdila, že ideálním řešením by byl úplný zákaz polibků, a pokud už by k nějakému došlo, mělo by mu předcházet důkladné antiseptické vypláchnutí úst. Romantika tak dostala nádech lékařské procedury. Velmi vtipné přitom je, že takové antiseptické vypláchnutí úst by se jen těžko dělalo něčím jiným, než... hádáte správně: alkoholem!
Ve svých výrocích doktorka zacházela ještě dál. Šíření bacilů líbáním přirovnávala k morové ráně, varovala, že „mnoho dětí je doslova zulíbáno k smrti“, a za nehygienické označovala dokonce i polibky mezi ženami. Celé tažení si sama pojmenovala jako „war on kissing“, tedy válku proti líbání, a s patřičnou dávkou patosu prohlašovala, že je připravena „vypálit první výstřel“.
Reakce veřejnosti na sebe nenechala dlouho čekat. Newyorský tisk si z kampaně dělal otevřeně legraci, články byly psané s ironickým nadhledem a novináři předpovídali rychlý konec celé iniciativy. A nemýlili se. Polibky přežily bez větší újmy, zatímco jméno doktorky Hatfieldové se postupně vytratilo z kolektivní paměti.