Melancholie, holubi a Schelinger

25. 6. 2025

Melodii složil Jaroslav Uhlíř a byla prý hotová skoro hned. Motiv „dům holubí“ se mu z ničeho nic vynořil v hlavě a jako by se skládal sám. Jenže co by byla hudba bez slov? Ta napsal Zdeněk Svěrák, tehdy pod pseudonymem Emil Synek. V té době měl zakázáno publikovat. A tak to celé začalo.

To jméno si nevymyslel jen tak – Emil bylo jméno jeho tchána a Synek tvar příjmení jeho maminky. Tenhle pseudonym používal i jeden emigrantský autor, aniž by o tom Svěrák věděl.

A ještě jedna perlička – když psal text k Holubímu domu, musel vymýšlet výrazy, které by seděly k dlouhým notám v melodii. Proto se tam objevila třeba ta „cukrová homole“ – dnes už skoro zapomenutý pojem. Svěrák sám říkal, že psaní toho textu bylo skoro jako luštit křížovku.

Svěrák se inspiroval svým otcem, který choval holuby.  Píseň by nikdy nezněla tak, jak ji známe, bez Jiřího Schelingera. Ten dodal písni rozměr, který nejde napodobit. Když v roce 1973 píseň vyšla na vánočním singlu, okamžitě si získala posluchače. A získává je dodnes. V anketách o největší české skladby 20. století je Holubí dům stále vysoko. A není se čemu divit.

Děti se ji učí ve škole. Dospělí ji zpívají s kytarou u ohně. Starší generace si při ní utírá oči. A mladí ji znovu objevují – někdy přes YouTube, jindy v autě na cestě domů. 

 A tak, až si ji příště zazpíváte, třeba jen tak pro sebe, vězte, že nejste sami. Zpívá ji s vámi celý národ.