Noc, kdy skončilo Pražské jaro

21. 8. 2025

Těsně před půlnocí 20. srpna 1968 začala jedna z nejtemnějších kapitol československých dějin. Armády států Varšavské smlouvy překročily hranice a během pár hodin obsadily celé území. Invaze, která nesla krycí jméno Dunaj, prakticky pohřbila Pražské jaro, ambiciózní pokus o „socialismus s lidskou tváří“.

Šedesátá léta v Československu byla dobou velkých změn. Po letech tvrdého stalinismu se začalo mluvit o reformách, ekonomika byla v krizi a společnost volala po svobodě. V lednu 1968 se do čela KSČ dostal Alexander Dubček, který sliboval modernizaci socialismu. Lidi si získal rychle. Prakticky zmizela cenzura, obnovila se činnost Sokola i církví a začaly se zakládat další nové organizace.

V březnu pak prezident Antonín Novotný rezignoval a na Hrad usedl válečný hrdina Ludvík Svoboda. Společnost dýchala nanovo optimismem jenže právě to začalo znepokojovat Moskvu.

Sovětský svaz a konzervativní křídlo KSČ sledovali reformy s rostoucí nervozitou. Na začátku července 1968 přišel tzv. varšavský dopis, ve kterém pět komunistických stran varovalo Československo před „kontrarevolucí“. O vojenské intervenci se nakonec definitivně rozhodlo 18. srpna v Moskvě.

O tři dny později se hranice otevřely pro 100 tisíc vojáků, 2300 tanků a 700 letadel. Hned první den okupace zemřelo 58 lidí a do konce roku 1968 si vpád vyžádal přes stovku obětí. Celkem se do akce zapojilo kolem 750 tisíc vojáků a 6 tisíc tanků.

Maďarsko, Polsko a Bulharsko své jednotky brzy stáhly. Sovětská vojska ale zůstala a jejich přítomnost byla legalizována už 18. října 1968. „Dočasný pobyt“ trval až do roku 1991, kdy poslední sovětský voják odletěl z Prahy.