Cesta k protektorátu

16. 3. 2026

15. březen 1939 patří mezi nejtemnější okamžiky českých dějin. V ten den se definitivně zhroutila druhá republika a české země se ocitly pod přímou kontrolou nacistického Německa. O den později vydal Adolf Hitler výnos o zřízení Protektorátu Čechy a Morava. 

Cesta k okupaci

Šlo o vyvrcholení procesu, který začal už Mnichovskou dohodou na konci září 1938. Československo tehdy přišlo o Sudety a zároveň o většinu své obranné linie. Z vojenského i politického hlediska se stát ocitl v extrémně oslabené pozici.

Na konci listopadu 1938 byl prezidentem zvolen Emil Hácha, který převzal úřad poté, co Edvard Beneš odešel do exilu. Situace republiky byla už tehdy kritická. Německý tlak rostl a nacistické vedení otevřeně uvažovalo o likvidaci zbytku československého státu.

14. března 1939 Hitler donutil slovenského politika Jozefa Tisa vyhlásit samostatnost Slovenska. Tím se Československo definitivně rozpadlo. O den později byl prezident Hácha v Berlíně postaven před ultimátum. Po nočním jednání, pod psychickým nátlakem, souhlasil s německou okupací.

Večer 15. března začala německá armáda obsazovat česká města. Wehrmacht postupoval bez vojenského odporu. Československá armáda dostala příkaz nezasahovat a během několika hodin bylo území Čech a Moravy pod kontrolou Německa.

Vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava

16. března 1939 vydal Adolf Hitler výnos o zřízení Protektorátu Čechy a Morava. Dokument formálně tvrdil, že české země mají určitou míru autonomie a vlastní správu. Ve skutečnosti šlo pouze o administrativní konstrukci, která měla okupaci dodat zdání legality.

Protektorát nebyl samostatným státem. Neexistovala žádná suverenita ani vlastní zahraniční politika. Německá říše převzala kontrolu nad klíčovými institucemi, ekonomikou i bezpečností. Česká správa mohla existovat jen v omezené podobě a vždy pod dohledem německých úřadů.

Reakce světa a konec iluze o ochraně Západu

Okupace českých zemí byla zároveň definitivním důkazem, že politika appeasementu selhala. Francie a Velká Británie sice vyjádřily protest, ale žádný vojenský zásah nepřišel.

Pro českou společnost to byla tvrdá lekce geopolitické reality. Zbylá část republiky zanikla prakticky bez boje a světová diplomacie nedokázala okupaci zastavit.