Petr Slíva už není v Norsku, ale za severním polárním kruhem zůstává

23. 7. 2025

Původním cílem byly Lofotské ostrovy, ale u výprav s obytňákem většinou platí, že cíl se často mění - a vlastně samotná cesta je cíl sám o sobě. Zní to jako otřepané klišé, ale platí to beze zbytku. Petr opustil ostrovy - jak Lofoty, tak Vesterály - a vrátil se na pevninu.

Posloužil mu Tjelsundský most, ve své době (což byl konec 60. let) nejdelší most v Norsku, spojující ostrov Hinnøya s pevninou. Zároveň se posunul opět o pár kilometrů jižněji a počasí mu o tom dalo vědět dalšími horkými dny. A moc se neochlazuje ani v noci, protože slunce opravdu nezapadá.

V Norsku ještě navštívil Narvik a tamní válečné muzeum, kde za války bývala silná československá enkláva nuceně nasazaných a kde také Hitler utrpěl jednu ze svých prvních větších porážek. A potom už cesta vedla na výhod a přes hranici do severního Švédska, konkrétně do národního parku Abisko, který je rájem trekařů. Je tam i slavná Královská cesta, neboli Kungslede, trek divočinou, dlouhý 400 km. Největší odvážlivci ho chodí v zimě a zásoby na cestu si táhnou na saních. Petr se ale na takhle dlouhý výlet nevydával, od toho má přece obytňák ze Sedlčan.

Přespávalo se kousek od hornického města Kirun, kde se těží kvalitní švédská železná ruda - tak kvalitní, že se vyplatilo celé město i s kostelem posunout o několik kilometrů, aby těžba nemusela ustat. Trochu jako v Mostě, ale na větší dálku a lépe. Příště už se Petr vydá Laponskem směrem k největšímu sídlišti Sámů, Jokkmokku.