Politická show, která šokovala celé město
Představte si, že jdete v neděli na náměstí a najednou tam stojí slon. Dokonce s výzbrojí na hřbetě. A vedle něj klec se lvem. Tohle se skutečně stalo. 26. února 1570 v centru Prahy.
Máme dokonce důkaz. Iluminovaný list z Graduálu Sixta z Ottersdorfu, který dnes leží v Britské knihovně. Na miniatuře je slavnostně ozdobený slon a pod ním nápis, který nám prozrazuje, že živý slon byl viděn právě na pražském rynku. Byla to událost s výrazným kulturním i politickým přesahem. Posuďte sami.
Proč zrovna Praha
Za celou podívanou stáli Habsburkové. Šlo o rozsáhlé dvorské slavnosti a turnaj s jasným účelem reprezentovat, upevnit loajalitu českých stavů a ukázat svou prestiž celé Evropě. Slon patřil mezi zvířata císaře Maxmiliána II. Habsburského.
Ze Srí Lanky do Prahy Zvíře pocházelo ze Srí Lanky, konkrétně z království Kotte. Putovalo přes Gou a Lisabon, dostalo se na španělský dvůr a nakonec až k Maxmiliánovi II.
V roce 1563 dorazilo do Evropy a do Vídně šlo doslova pěšky. Praha byla jen jednou ze zastávek jeho evropské „kariéry“.
A ten lev?
Při slavnostech se vedle slona objevil také živý lev. Byl zavřený v kleci jako veřejná demonstrace prestiže a moci. Nebyl to ale první lev v českých zemích. Lvi se na našem území u dvora prokazatelně chovali už ve 13. století. První písemný doklad pochází z roku 1280.
Zvířata jako politický jazyk
Slon a lev na náměstí nebyli jen pro pobavení kolemjdoucích. Šlo o promyšlenou politickou kampaň v době, kdy většina lidí neuměla číst. Slon v tehdejší symbolice reprezentoval vojenské a vladařské ctnosti, odkazoval na antické příběhy i křesťanskou tradici. Lev v kleci zase připomínal znak českého království. Příroda, exotika, síla. Vše v habsburských rukou.
Jaké byly reakce lidí?
Většina Pražanů roku 1570 nikdy v životě neviděla nic většího než koně nebo vola. Najednou před nimi stálo zvíře z druhého konce světa, ozdobené jako na přehlídce. Kronikář Jan František Beckovský barvitě líčí ohňové efekty i slona, který před panovníkem pokleká. Reakce tak byly směsicí úžasu a šoku. A možná by tomu tak bylo i dnes.