Pomoc, která nezná hranice
24. ledna 2007 se Praha oficiálně zařadila na mapu světové humanitární pomoci. Právě tehdy tu organizace Lékaři bez hranic slavnostně otevřela svou první českou pobočku a Česko se tím definitivně připojilo ke globální síti lidí, kteří pomáhají tam, kde kolabuje zdravotnictví, probíhají války nebo udeří humanitární katastrofa.
Samotní Lékaři bez hranic vznikli už v roce 1971 ve Francii jako iniciativa lékařů a novinářů. Do otevření lokální pobočky museli zájemci o mise absolvovat pohovory v zahraničí, často ve Vídni, a celý proces byl výrazně složitější. Podle vedení organizace představovalo otevření pobočky důležitý krok nejen pro samotné Lékaře bez hranic, ale i pro českou společnost. Češi totiž dostali možnost zapojit se osobně, nejen finančně, ale i vlastní prací a odborností.
Od otevření se už stovky Čechů zúčastnily misí v Africe, na Blízkém východě nebo v uprchlických táborech, kam nepřivážejí jen léky a vybavení, ale i lidskost a pocit, že na druhé straně světa na ně někdo myslí. Praha se tak v roce 2007 stala součástí globální humanitární sítě, která funguje napříč kontinenty a bez ohledu na politiku. A právě v tom spočívá síla Lékařů bez hranic. Pomoc nezná jazyk, hranice ani byrokracii.
Je to připomínka, že pomoc druhým není otázkou vzdálenosti, ale postoje. Lékaři bez hranic tak v Česku nezapustili kořeny jen organizačně, ale i hodnotově. Je to důkaz, že lidskost má své místo i ve světě plném konfliktů a krizí.