Přechody už znali v Pompejích a měli na to vlastní vychytávku

3. 4. 2025

Přechod pro chodce je pro mnoho lidí každodenní součástí života. Používáme ho při cestě do práce, do školy nebo na nákup. Často po něm přejdeme automaticky, aniž bychom si uvědomili, jak důležitou roli hraje v naší bezpečnosti. Tento nenápadný pruhovaný pomocník má ale za sebou zajímavou historii.

Možná vás překvapí, že koncept přechodů pro chodce sahá až do starověkého Říma. Ve městě Pompeje byly na některých ulicích instalovány vyvýšené kamenné bloky, známé jako „skákací kameny“. Umožňovaly chodcům bezpečně přecházet rušné vozovky. Tyto kameny nejenže usnadňovaly přechod, ale také nutily vozky zpomalit a zvýšit pozornost při průjezdu.

Současnost

Přechody pro chodce ve formě „zebry“ vznikly v Británii krátce po druhé světové válce. V roce 1949 začala vláda testovat různé typy značení a právě pruhovaný vzor se ukázal jako nejviditelnější a nejefektivnější. První oficiální „zebra crossing“ se objevil v roce 1951 v městečku Slough. Název „zebra“ si poměrně logiky získal právě díky černobílému vzoru, který připomíná kůži stejnojmenného zvířete.

Přechod není neviditelný štít

Chodec nemá na přechodu vždycky přednost. Zákon sice říká, že řidič má chodci umožnit bezpečně přejít, pokud už je na přechodu nebo se k němu zjevně chystá. Ale to neznamená, že chodec může vstoupit do silnice bez rozhlédnutí. Pokud se auto blíží a nestihne zastavit, chodec tam nesmí jen tak vběhnout. I na přechodu je důležité dávat pozor a přecházet až tehdy, když je to opravdu bezpečné. Před vstupem na přechod je také doporučené navázat oční kontakt s řidičem, aby bylo jasné, že vás zaregistroval a zastaví.

Tramvaj je výjimka

U tramvaje platí trochu jiná pravidla než u běžných aut. Zákon říká, že řidič auta je povinen dát chodci na přechodu přednost, ale tramvaj mezi „vozidla“ v tomto smyslu nepatří. Takže:

Chodec musí dát přednost tramvaji, i když je na přechodu. Tramvaj má přednost vždy, je totiž výrazně obtížnější jí zastavit. Zatímco i velké osobní auto má včetně posádky většinou do 2500 kg a brzdí pomocí širokých pneumatik s velkým třecím koeficientem, klasická tramvaj T3 se dvěma vozy váží 32 tun - a to bez lidí. Ve špičce může taková souprava vážit klidně k 50 tunám a brzdí úzkými ocelovými koly na hladkých kolejnicích. Magnetické brzdy se používají až v případě nejvyšší nouze, protože hrozí zranění cestujících.

Zajímavost z Islandu

Na Islandu přišli s nápadem, jak zviditelnit přechody ještě víc. Ve městě Ísafjörður vznikl 3D přechod pro chodce – pruhy jsou namalované tak, že vypadají jako bloky vznášející se nad silnicí. Tento optický klam nutí řidiče zpomalit, protože přechod vypadá jako překážka. Efektivní a přitom kreativní řešení, které by mohlo inspirovat i jiná města.