Před 135 lety Praha bojovala s biblickou potopou
.webp?ts=)
Začátek září roku 1890 se navždy zapsal do dějin Prahy. Město tehdy zasáhla jedna z nejničivějších povodní vůbec. Voda, kterou historici dodnes označují jako „tisíciletou“. Živel se rozběsnil tak mocně, že 3. září nad ránem museli strážní na Vyšehradě vypálit poplašné výstřely. Přichází povodeň.
Už po čtvrté hodině ranní se rozbouřená Vltava začala vylévat z břehů. Do několika hodin se ocitly pod vodou celé čtvrti. Staré Město, Josefov i Kampa. Proud unášel vše, co mu stálo v cestě. Dřevěné objekty, trosky i mostní konstrukce mizely pod hladinou.
Největší rána přišla 4. září ráno. V 6:30 se zřítily první dva oblouky Karlova mostu. Kolem desáté dopoledne následoval i třetí. Část mostu tehdy zůstala jen díky dřevěným provizoriím a opravy trvaly až do roku 1892. Povodeň ale nešetřila ani další části města. Voda pronikla dokonce do základů čerstvě otevřeného Národního divadla, celé náměstí v Josefově i pobřeží Karlína bylo pod vodou.
Až po týdnu se hladina uklidnila a lidé začali počítat škody. Pod vodou skončilo zhruba čtyři tisíce domů. Dodnes najdete v ulicích značky, které připomínají, kam tehdy hladina sahala.
Lidé měli pocit, jako by se ocitli uprostřed biblické potopy. Stoletá povodeň z roku 1890 se stala jedním z nejtemnějších momentů moderních dějin Prahy.