Přelom v komunikaci, který odstartoval novou éru
Na začátku 20. století se odehrálo něco, co navždy změnilo svět komunikace. Italský vynálezce Guglielmo Marconi tehdy dokázal něco, co většina vědců považovala za nemožné. Poslat zprávu vzduchem, bez jediného drátu. Dnes už je to naprosto normální, ale v lednu 1901, když se mu podařilo přenést telegrafní signál na vzdálenost téměř 300 kilometrů, Marconi definitivně vyvrátil teorii, že rádiové vlny se šíří pouze po přímce a nedokážou „obejít“ zakřivení Země. Šlo o první historické přenesení telegrafního slova vzduchem a o okamžik, který položil základy moderní rádiové komunikace.
Tím ale jeho ambice rozhodně neskončily. Už v prosinci téhož roku se Marconi zapsal do dějin znovu, když uskutečnil první transatlantický bezdrátový přenos. Morseův signál tvořený písmenem „S“ byl zachycen na Newfoundland v Kanadě, přibližně 3 500 kilometrů od vysílače. Bezdrátové spojení otevřelo úplně novou éru a zásadně proměnilo způsob, jakým spolu lidé i státy komunikují.
Marconiho vynálezy přitom neměly jen technologický, ale i lidský dopad. Jeho bezdrátový systém sehrál klíčovou roli při jedné z nejslavnějších námořních katastrof historie. V roce 1912 zachytila loď Carpathia nouzový signál z Titaniku a mohla vyrazit na pomoc přeživším. Rádio se tak poprvé naplno ukázalo jako nástroj, který dokáže zachraňovat životy.
Že nešlo o náhodný úspěch, potvrzuje i Marconiho celoživotní práce. Už od roku 1895 experimentoval s rádiovými vlnami a postupně zvyšoval dosah přenosu z několika kilometrů na stovky až tisíce. Za svůj přínos byl v roce 1909 oceněn Nobelovou cenou za fyziku, kterou získal společně s Karlem Braunem za rozvoj bezdrátové telegrafie. Díky jeho vizi se svět zbavil drátů a objevil rádio. Médium, které o pár let později umožnilo šířit lidský hlas i hudbu do celého světa a navždy změnilo způsob, jakým vnímáme informace.