Příběh Českého vysokého učení technického v Praze

18. 1. 2026

Tahle instituce má kořeny sahající víc než tři století zpátky. Příběh Českého vysokého učení v Praze začíná 18. ledna 1707. Tedy v době, kdy se Evropa teprve učila systematicky vzdělávat inženýry.

Právě tehdy vydal císař Josef I. příkaz k založení Stavovské inženýrské školy v Praze. Šlo o přelomový krok. Vznikla tak první veřejná inženýrská škola ve střední Evropě, a navíc na základě zakládací listiny psané česky. To bylo na začátku 18. století něco mimořádného.

Samotná výuka se naplno rozběhla o několik let později, konkrétně v roce 1718. Zpočátku se škola soustředila hlavně na přípravu vojenských odborníků, zejména na pevnostní stavitelství a fortifikace. Postupně se ale záběr rozšiřoval a vedle armády začali školu využívat i civilní inženýři, kteří se podíleli na stavbě silnic, mostů nebo vodních děl.

Během následujících staletí se Stavovská inženýrská škola několikrát proměnila, a to jak názvem, tak působištěm. Významným milníkem byl rok 1787, kdy došlo ke spojení s pražskou univerzitou, a další zásadní změna přišla v roce 1861, kdy byla do výuky oficiálně zavedena čeština. Technické vzdělání se tím otevřelo širším vrstvám společnosti a začalo hrát klíčovou roli v rozvoji českých zemí.

Definitivní podobu získala škola po vzniku Československa. V roce 1920 se z ní stalo České vysoké učení technické v Praze, jak ho známe dnes. Od té doby se ČVUT vyprofilovalo jako největší a nejstarší technická univerzita u nás, kterou prošly desetitisíce inženýrů a odborníků nejrůznějších oborů.