Příběh jedné z největších staveb dějin

10. 11. 2025

Kdysi chránila Čínu před nájezdy kočovných kmenů. Dnes je jednou z nejnavštěvovanějších památek světa. Velká čínská zeď. Nejdelší stavba na Zemi, táhnoucí se přes hory, pouště i údolí, je nejen historický zázrak, ale i kulturní ikona, která si podmanila miliony cestovatelů i uživatelů sociálních sítí. Přitom ještě před půl stoletím na ni cizinec sotva mohl pohlédnout. A dneska si na ní objednáte třeba i oběd z dronu.

Desátého listopadu 1970 udělala Čína krok, který změnil její obraz navždy. Poprvé oficiálně zpřístupnila část Velké zdi turistům. Úsek Badaling nedaleko Pekingu se stal výkladní skříní říše, která se po desetiletích izolace začala pomalu otevírat světu.

Zatímco dříve šlo o přísně střeženou vojenskou zónu, v 70. letech se proměnila v místo, kam začali mířit první zahraniční návštěvníci. Vrcholným momentem se stala návštěva amerického prezidenta Richarda Nixona v roce 1972, která z Badalingu udělala symbol nového začátku. A tak se z někdejšího štítu proti nájezdníkům stal magnet na turisty.

Velká čínská zeď si od té doby prošla neuvěřitelnou proměnou. Roku 1987 byla zapsána na seznam UNESCO a o dvacet let později se dostala mezi nových sedm divů světa. Objevuje se ve filmech, na obálkách cestovatelských magazínů i ve videoklipech.

Dlouho se tvrdilo, že je vidět z Měsíce, což není, ale i tak její obraz obletěl Zemi doslova miliardkrát. Ročně sem zamíří až 10 milionů návštěvníků, převážně právě na úsek Badaling. Tamní schody lemují suvenýrové stánky, lanovky, fast foody i vyhlídky, které zvládne zdolat i méně zdatný turista.

Jenže s popularitou přichází i problémy. Z původní zdi zůstává v dobrém stavu jen zlomek, méně než pětina úseků poblíž Pekingu. Zbytek ničí eroze, vandalismus i neukázněné davy. Graffiti, vyrytá jména, nebo dokonce rozebrané cihly, které místní využili na stavbu domů. Největším nepřítelem Zdi už dávno není čas nebo banditi, ale turisti.

V roce 2005 dokonce média psala o skandální rave party přímo na zdi, kde účastníci popíjeli a ničili kamenné bloky. Od té doby čínské úřady zpřísnily dohled, na nejnavštěvovanějších úsecích dnes hlídkují dobrovolníci i drony, které kontrolují vandalismus.

Zároveň vznikají osvětové kampaně, které vyzývají turisty k ohleduplnosti. Britský dobrodruh William Lindesay, který Zeď v 80. letech přešel po celé délce, dokonce organizuje úklidové akce a vzdělávací projekty.

Dnešní Velká čínská zeď má dvojí tvář. Na jedné straně je historickým pokladem a důkazem lidské odolnosti. Na té druhé je globální značkou, stejně rozpoznatelnou jako Nike nebo McDonald’s.

Je to globální symbol překonávání hranic,  fyzických i mentálních. Lidé z celého světa sem přicházejí nejen kvůli výhledu, ale i kvůli pocitu, že stojí na něčem, co spojilo minulost s přítomností.