Příběh porozumění, které změnilo dějiny hudby

20. 1. 2026

Mí Pražané mi rozumějí. Víte kdo to řekl? Když Wolfgang Amadeus Mozart v lednu 1787 poprvé přijel do Prahy, netušil, že se mu právě tohle město zapíše do života silněji než většina evropských metropolí. Praha ho tehdy přijala s nadšením, jaké jinde nezažil. A nebyla to jen zdvořilost, ale opravdové pochopení jeho hudby. Mozart se ujal dirigentského pultu v tehdejším Nosticově divadle, dnešním Stavovské divadlo, kde osobně nastudoval provedení Figarovy svatby. Právě tady ji pražské publikum slyšelo vůbec poprvé.

O Figarovi se mluvilo po celém městě a Mozart se rozhodl napsat novou operu přímo pro českou metropoli. Výsledkem byl Don Giovanni, dílo, které mělo světovou premiéru v říjnu 1787 právě v Praze a dodnes patří k pilířům světového operního repertoáru. Důvěra, kterou v něj pražské publikum vložilo, se tak proměnila v jedno z jeho nejzásadnějších děl.

Vztah mezi Mozartem a Prahou byl výjimečný i v širším kontextu. V roce 1787 byla Figarova svatba v Praze tak populární, že se podle dobových svědectví místní melomani složili na honorář, aby skladatele pozvali osobně. Jeho libretista Lorenzo Da Ponte k tomu později poznamenal, že Češi Mozartově hudbě rozuměli jako málokdo. To, co jinde považovali za průměr, Pražané prý hned na první poslech vnímali jako něco božského. 

Mozart se do Prahy vracel opakovaně, celkem u nás byl pětkrát, a považoval ji za jedno ze svých nejoblíbenějších měst. Právě zde zazněla také jeho Pražská symfonie. Praha mu poskytla uznání, jakého se mu jinde často dostávalo až se zpožděním, a zároveň díky němu získala mezinárodní hudební prestiž.