Příběh první opravdu funkční žárovky

3. 12. 2025

Konec roku 1879 v Menlo Parku vypadal jako scéna z budoucnosti. Thomas Alva Edison tehdy pozval veřejnost, aby se přišla podívat na to, co nazýval „novým světlem“. A lidé dorazili. Speciální vlaky přivezly přes tři tisíce návštěvníků, kteří chtěli na vlastní oči vidět první ulici osvětlenou elektrickými žárovkami. Když Edison rozsvěcel na povel čtyři desítky lamp a tma odmítala nastat, dav jen tiše zíral. Noc najednou přestala být skutečnou nocí.

Elektrické světlo nebylo v té době úplnou novinkou. Vynálezci po Evropě i v Americe zkoušeli různé verze žárovek i obloukových lamp už dávno před Edisonem. Problém byl vždy stejný. Krátká výdrž, praskající baňky, obrovské baterie a extrémní nepraktičnost.

Prvenství si tedy Edison nárokovat nemohl. Ale právě on přišel s tím, co ostatní nedokázali. Spolehlivým světlem, které svítilo dlouhé hodiny a dalo se skutečně používat v běžném životě. Správná kombinace uhlíkového vlákna a precizně odsáté vakuové baňky byla klíčem, který odemkl éru elektrického osvětlení.

Edisonův tým pracoval 14 měsíců v podmínkách, které bychom dnes popsali jako totální workoholický maraton. Proběhlo přes 1 200 experimentů s různými materiály. Včetně více než 6 000 druhů rostlinných vláken. Testovali dřevo, len, papír i karton, než nakonec narazili na vítěznou kombinaci. Zuhelnatělé bambusové vlákno, které ve vakuu teoreticky mělo svítit stovky hodin.

Milník přišel ke konci roku 1879. Žárovka tehdy poprvé vydržela žhnout 13,5 hodiny. Po dalším ladění se výdrž vyšplhala až k 40 hodinám a první komerční verze o pár let později zvládala 600 až 1 200 hodin nepřetržitého světla.

Projekt stál zhruba 40 000 dolarů, což by dnes odpovídalo více než 20 milionům korun. Ale investice se vrátila mnohonásobně. Lidstvu totiž přinesla úplně nový způsob života.