Proč si připomínáme 17. listopad

17. 11. 2025

Cítíte to? Ve vzduchu je dnes trochu nostalgie, ale hlavně respektu k těm, kteří se nebáli pozvednout hlas, i když to bylo nebezpečné. Den boje za svobodu a demokracii není jen další volno v kalendáři. Je to připomínka dvou momentů, kdy studenti ukázali, že odvaha může změnit chod celé země.

Na podzim 1939 se v Praze protestovalo proti nacistické okupaci. Pohřeb studenta Jana Opletala, postřeleného při protinacistické demonstraci, přerostl v masové demonstrace. Jenže i na ně přišla tvrdá odpověď. Ráno 17. listopadu nacisté obsadili vysoké školy, stovky studentů zatkli, přes 1 200 jich poslali do koncentračních táborů a devět studentských vůdců bez soudu popravili.

Dva roky poté  se v Londýně sešli zástupci studenstva ze 14 zemí. A rozhodli, že se 17. listopad stane Mezinárodním dnem studentstva, datem, které bude připomínat odvahu studentů umučených nacisty. Byla to doba, kdy slovo „solidarita“ mělo váhu a kdy studenti věřili, že společně dokážou víc než izolovaně.

Přesně o 50 let později se studenti sešli na Albertově, aby si připomněli události roku 1939, ale atmosféra ve společnosti už dávno přesáhla pomyslnou hranici nespokojenosti a historie tak měla jiný plán. Pochod se změnil v obrovskou demonstraci proti komunistickému režimu, na Národní třídě přišel brutální zásah - a pak už to šlo rychle.

Nenásilný protest odstartoval sametovou revoluci. A studenti stáli v jejím úplném centru. S transparenty, písněmi a s odhodláním, které nakonec režim nedokázal zastavit.

Dnes nosí lidé květiny na Národní, zapalují svíčky a připomínají si, že demokracie není samozřejmost. Studenti, politici, pamětníci, kolemjdoucí... každý prožívá ten den po svém.

Nacistický teror roku 1939 i protest v roce 1989 ukazují, že svoboda není samozřejmost a že studenti dokážou být hybateli dějin. Dnes si znovu připomínáme, že hlas každého člověka má váhu. A že na každém z nás záleží, jak bude vypadat náš svět.