Proč ženy milují červenou knihovnu a muži válečné dokumenty

4. 5. 2025

Ona si večer čte román, on sleduje už osmý dokument o vylodění v Normandii a nadšeně komentuje tankové formace. Připomíná vám to něco? Oba jsou spokojení. Oba vypadají, že to takhle dělají odjakživa. 

Ale proč to tak máme? Co nás tak táhne k těmhle úplně jiným světům?

Zjednodušeně: ženy tíhnou k emocím, vztahům, nitru. Muže baví akce, strategie, fakta. Žádná revoluční myšlenka. Ale víte, co je zajímavé? Potvrzují to i data. Výzkumy říkají, že většina čtenářek romancí jsou ženy, zatímco válečné dokumenty vedou u mužů. A důvod? Hormony. Mozek. A výchova.

Mozek v růžových brýlích, mozek v helmě

Ženský mozek je v průměru citlivější na emoce – víc empatie, víc oxytocinu, víc „já tě slyším“. Mužský? Sklon k systémům, soutěži, testosteronový doping a cit pro hrdinství. Někdo hledá vztahový oblouk, někdo obdivuje přesnost bitevní taktiky. Jedna část mozku se naladí na srdce, druhá na bojiště.

A co pravěk?

Někteří evoluční psychologové říkají, že to máme v sobě už od doby, kdy ženy sbíraly a staraly se, zatímco muži lovili a chránili. Vlastně jen hrajeme novou verzi původní hry.

Rodiče, reklamy a role

A ano, samozřejmě svou roli hraje taky výchova. Kluci dostávají vojáčky, holky panenky. V dospělosti se to překlopí do výběru na televizi a do knihovny. Společnost nás učí, co se patří milovat – a my to často následujeme, aniž si to uvědomíme.

Oba světy jsou v pořádku

Nejde o to, co je „lepší“. Červená knihovna není slabost, stejně jako láska k válečným dokumentům není toxická maskulinita. A když se potkají? Vznikne doslova válečná romance.

Takže: ženy, klidně čtěte dál. A muži, klidně si pusťte další dokument o bitvě u Kurska. Hlavně se navzájem nepřevychovávejte. A občas si zkuste prohodit ovladač nebo záložku. Možná budete překvapení.