Proletěla před 30 lety a poletí až za 46 dalších

27. 11. 2025

V rádiu hráli Zvonky štěstí, Hurikána a Poupata, v kinech běželo drama Skalpel, prosím a mně bylo 10 let. A na obloze se objevila kometa, kterou o 310 let dříve objevil mladý anglický astronom Edmond Halley.

Ráno 27. listopadu 1985 dosáhla Halleyova kometa nejtěsnějšího přiblížení k Zemi na 0,62 astronomické jednotky (přibližně 93 milionů kilometrů). Pro astronomy to byl vrchol události, na kterou čekali celá desetiletí – nejslavnější periodická kometa se vrátila na oblohu po 76 letech a poprvé v historii lidstva jsme na ni nečekali jen s dalekohledy, ale s celou vesmírnou flotilou.

Halleyova kometa je jediná kometa s krátkou periodou, kterou lze za příznivých podmínek spatřit pouhým okem. Naposledy před tím ji lidé pozorovali v roce 1910, kdy její ohon přesahoval 100° na obloze a vyvolával paniku i nadšení. V roce 1985–1986 však byly podmínky horší – kometa procházela na opačné straně Slunce než Země, takže maximální jasnost dosáhla jen magnitudy –3,5 (srovnatelné s Venuší) a ohon byl viditelný především z jižní polokoule.

Přesto se návrat stal vědeckou senzací. Poprvé v dějinách lidstva vyslaly kosmické velmoci sondy přímo do jádra komety. Nejznámější byla evropská Giotto (ESA), která 13.–14. března 1986 proletěla jen 596 km od jádra a pořídila první detailní snímky – tmavý, bramborovitý objekt 15 × 8 km pokrytý černým prachem, z něhož tryskaly gejzíry prachu a plynu. Sovětské sondy Vega 1 a 2, japonské Suisei a Sakigake a americká ICE doplnily data o složení ohonu a plazmatickém prostředí.

Díky těmto misím víme, že jádro Halleyovy komety je tvořeno především vodním ledem, oxidem uhličitým, metanem a organickými sloučeninami – v podstatě „špinavá sněhová koule“, která se při přiblížení ke Slunci vypařuje a vytváří ohon dlouhý desítky milionů kilometrů.

Další návrat přijde v létě 2061. Kometa bude opět na „naší“ straně Slunce, takže by měla být jasnější než v roce 1986. Většina z nás, kdo jsme v roce 1985 sledovali její bledý ohon na obloze nebo v televizi, se toho však už nedožije. A pokud já ano, nevím jestli v 86 letech budu mít tak dobrý zrak, abych kometu viděl.

Právě proto zůstává Halleyova kometa symbolem pomíjivosti – i nejjasnější nebeské divadlo se opakuje většinou jen jednou za lidský život.