Skutečný vrchol Vánoc

25. 12. 2025

Boží hod vánoční patří k nejstarším a nejvýznamnějším křesťanským svátkům. Právě v tento den si křesťané po celém světě připomínají narození Ježíše Krista. Zatímco Štědrý den je plný očekávání a zvyků, Boží hod představuje samotný vrchol Vánoc. Má být klidný, slavnostní a duchovní. A má hlubší kořeny, než by se mohlo zdát.

V minulosti měl Boží hod ještě silnější postavení než dnes. V některých křesťanských zemích dokonce fungoval jako začátek nového roku. Ve Franské říši za vlády Karel Veliký se nový rok slavil právě 25. prosince a v českých zemích tato tradice přetrvala až do 15. století. Vánoce tak nebyly jen duchovním mezníkem, ale i symbolem nového začátku v ryze praktickém smyslu.

Nejstarší dochovaný doklad o oslavě Vánoc 25. prosince pochází z roku 336 našeho letopočtu. Tento údaj známe díky starořímskému kalendáři, který zaznamenává, že právě tehdy už bylo Kristovo narození oficiálně slaveno. O několik desetiletí později papež Julius I. potvrdil toto datum jako závazné pro celou církev. 

Tím se dostáváme k římským kořenům Božího hodu. Dne 25. prosince slavili Římané svátek Narození nepřemožitelného slunce, známý jako Solis Invicti. Šlo o oslavu zimního slunovratu, návratu světla a vítězství dne nad nocí. Raní křesťané tento význam nepřijali náhodou. Naopak jej přetvořili. Místo oslav slunce nabídli oslavu Krista jako „nepřemoženého“, skutečného světla světa. Pohanský svátek tak nezanikl, ale dostal nový obsah.

Boží hod vánoční je tak typickým příkladem „recyklovaného“ svátku. Nahradil Saturnálie, navázal na slunovrat a přetavil staré rituály v nový duchovní příběh. 

Dnes je Boží hod vnímán především jako den klidu. Nepracuje se, nenakupuje se, rodiny zůstávají doma nebo vyrážejí na návštěvy. V kostelích se slouží slavnostní mše, které navazují na půlnoční bohoslužby ze Štědré noci. Zatímco Štědrý večer patří emocím, Boží hod patří významu.