Slavný pražský stadion nepřežil nástup milénia

6. 11. 2025

Byl to první stadion s umělým ledem v tehdejším Československu. Při jeho slavnostním otevření 6. listopadu 1932 hrála Smetanova Libuše, tribuny skýtaly místo pro až 10 tisíc diváků a navíc ta poloha: přímo v centru Prahy, na jednom z vltavských ostrovů. Ano, hádáte správně, ten ostrov se jmenuje Štvanice.

Stadion Štvanice se stal prvním stadionem v zemi vybaveným umělou ledovou plochou. Do té doby se hokej a krasobruslení odehrávaly převážně na přirozeném ledu, což ale samozřejmě hodně záviselo na přízni počasí - a jakmile přišlo jaro, sportovci měli prostě smůlu. Nový stadion umožnil prakticky celoroční provoz a přilákal tisíce diváků i sportovců.

Výstavba stadionu začala na podzim 1930 pod vedením architekta Josefa Fuchse. Dřevěná konstrukce stadionu byla navržena tak, aby pojala až 10 000 diváků, s hlavní ledovou plochou o rozměrech 90 x 34 metrů. Stavaři nasadili vražedné tempo a tak se první zápas mohl v provizorních podmínkách odehrát již v lednu 1931. Českoslovenští hokejisté porazili Německo 3:1. Oficiální otevření dokončeného stadionu ale proběhlo až o rok později. Remíza 4:4 s Francií před 6 000 diváky symbolizovala úspěšný start. Stadion byl postaven společně s přilehlou restaurací a rychle se stal centrem zimních aktivit v Praze. Jeho umělý led, vytvářený chladicím systémem, byl tehdy technologickou novinkou, která inspirovala další stavby v Evropě.

Štvanice hostila řadu významných událostí, které zapsaly do historie českého sportu. Již v roce 1933 se zde konalo mistrovství světa v ledním hokeji, kde Československo obsadilo čtvrté místo. Následovala další světová mistrovství v letech 1938, 1947 a 1959. Stadion byl svědkem triumfů i dramatických momentů – například v roce 1947 zde českoslovenští hokejisté vybojovali stříbro. Kromě hokeje se zde konaly soutěže v krasobruslení, rychlobruslení a dokonce i veřejné bruslení pro Pražany. Během druhé světové války sloužil stadion i k jiným účelům, ale po válce se rychle vrátil k sportovnímu životu. V 60. a 70. letech 20. století prošel rekonstrukcemi, které zlepšily bezpečnost a komfort, avšak dřevěná struktura postupně chátrala.

A to natolik, že po téměř osmdesáti letech provozu přišel neodvratný konec. V roce 2011 statické posudky ukázaly, že dřevěná konstrukce již prostě nesplňuje bezpečnostní normy, a navzdory snahám o záchranu byl stadion demontován. Tento krok vyvolal kontroverze – mnozí viděli v zbourání ztrátu kulturního dědictví a označovali ho za "trestuhodnou lumpárnu". Na místě stadionu dnes stojí moderní sportovní areál, ale původní atmosféra staré Štvanice zůstává v paměti generací.