Sportovní chůze

18. 2. 2025

Představte si, že jdete na procházku a najednou vás předběhne chodec. Ano, chodec! Ne běžec, ne cyklista nebo někdo na elektrokoloběžce. Prostě člověk, který jen... jde. A ne jen tak – boky mu kmitají tak, že by mu i latinskoamerští tanečníci záviděli.

Tošikazu Jamaniši, japonský mistr sportovní chůze, posunul chůzi na úplně novou úroveň. Na domácím šampionátu v Kóbe si k narozeninám nadělil světový rekord v chůzi na 20 km. A teď pozor – zvládl to za 1 hodinu, 16 minut a 10 sekund. To je rozhodně rychleji než většina lidí běhá. Takže pokud si myslíte, že jste v dobré kondici, možná vás právě Jamaniši donutil zamyslet se.

Svým výkonem překonal deset let starý rekord krajana Jusukeho Suzukiho o 26 sekund. Ano, i v chůzi se jede na vteřiny. Mezitím, co my se často sotva dokopeme dojít pěšky do práce,  Tošikazu Jamaniši už je tam a cestou stihnul ještě dvakrát obejít Václavák.

Co je vlastně sportovní chůze a proč vypadá tak legračně?

Pokud jste sportovní chůzi někdy viděli, pravděpodobně jste se alespoň trochu pousmáli. Ale pro samotné závodníky to žádná zábava není. Pravidla jsou přísná – chodec musí mít vždy jednu nohu v kontaktu se zemí a při každém kroku musí mít napnuté koleno. Pokud rozhodčí odhalí pokus o běh, dostanete závodník napomenutí. Tři červené karty a jdete domů. Skoro jako fotbal jenom v pomalejším podání. I když, je to pomalejší?

Ten specifický pohyb boků, který dělá ze sportovní chůze tak zábavnou disciplínu, je výsledkem snahy o co nejrychlejší krok a dodržování pravidel najednou. Takže ano, čím divněji vypadáte, tím spíš jdete správně.

Proč je to super?

Protože ti nejlepší v tomhle sportu jsou zatraceně rychlí. Průměrná rychlost Jamanišiho při rekordu byla kolem 15,8 km/h. Jen tak pro představu: průměrný chodec jde rychlostí 4–6 km/h a běžec se pohybuje 10–12 km/h. 

Takže až vás někdo bude přesvědčovat, že běhání je nejrychlejší způsob dopravy po vlastních nohách a jediný způsob jak venku sportovat, vzpomeňte si na Tošikazu Jamanišiho a v klidu jděte dál.