Štěpán Kojan z Keksu: Na pódium i k rybníku vyráží s lehkostí
.webp?ts=)
Ranní vstávání prý muzikantům nevoní, ale u Štěpána Kojana, frontmana skupiny Keks, to už nějaký čas neplatí. I když už „nemusí“, vstává rád a brzy. A nejen kvůli muzice.
Doma to u něj prý po ránu občas štěkne. „Jsem vzhůru, vstávám celkem brzo, co jsem teď v důchodu. Starší lidi, jako třeba já, mívají kratší spánek. Takže pro mě není problém vstávat v šest, v sedm hodin, “ říká s úsměvem.
A když je řeč o spánku, neopomene zmínit jednu důležitou tradici: „Já si třeba dávám dvacet po obědě po dvanáctý. A to je nejlepší, co je.“
Káva místo snídaně
Ráno bez jídla, zato s kávou. Tak vypadá běžný start dne podle Štěpána. „Snažím se držet přerušovaný půst, i když mi to moc nejde. Do těch dvanácti hodin se snažím nejíst. Což je příšerný, ale dám si to kafe, bez kterého se neprobudím.“
Změna životního stylu ale nemá jen estetické důvody. „Díval jsem se na fotky z pódia a říkal jsem si – takhle ne. Pořád všichni řeší, jak hraješ a zpíváš, ale zapomenou na to, jak u toho vypadáš.“
Kromě kávy už také nekouří a vyhýbá se pečivu. „Ale že bych pozoroval, že se to lepší... To se říct nedá, “ dodává pobaveně.
Na pódiu sám i s partou
Hudební život Štěpána Kojana je rozdělený mezi sólové hraní a vystoupení s kapelou. „Je to tak půl na půl. Když hraju sám, je to klidnější. Ale když dohrajeme s kapelou, těším se na partu a pivko. A pak, když máme třeba dvě tři hraní za sebou, tak se zase těším na klid, na kytaru a na to, že si uklidím nervy.“
Sám přiznává, že až v posledních letech se naučil být rád sám se sebou: „Jsem hrozně rád, že jsem se sice pozdě, ale přece jen naučil být sám.“
Celý rozhovor si můžete poslechnout zde: