Svoboda není samozřejmost
.webp?ts=)
Určitě si někteří z nás vzpomenou, že Den vítězství jsme kdysi slavili 9. května. Nebylo to náhodou – tehdejší režim se držel moskevského času, podle kterého kapitulace Německa připadla právě na tento den. A tak jsme oslavovali podle hodin, které tikaly jinde.
Až po roce 1989 jsme se zhluboka nadechli a začali hledat pravdu po svém. V roce 1991 se Den vítězství vrátil tam, kam historicky patří a kde ho slaví celý svobodný svět – na 8. května. Abychom si připomněli, že čas nemusí být diktován velmocemi, ale srdcem národa.
Každý rok si tak 8. května připomínáme Den vítězství – historický milník, kdy v roce 1945 skončila druhá světová válka v Evropě. Ulice byly plné vlajek, radosti, objetí. Bohužel, krátce po válce přišla další vlna nesvobody. Tentokrát ideologická.
Ale 8. května zůstává jako symbol naděje a lidské síly. Den vítězství je připomínkou odvahy statisíců mužů, žen i dětí, kteří čelili zlu a přežili. Je to vzpomínka i na ty, kteří už se nikdy nevrátili domů. Na lidi, kteří i v temnotě věřili, že přijde světlo.
Říká se: „Míru si nevážíme, dokud o něj nepřijdeme.“ A něco na tom je. Právě proto je důležité připomínat si 8. květen – abychom nezapomněli, jak cenný je klid, volnost, možnost žít život podle sebe. A tak si dnes dejme na chvíli pauzu od každodenního shonu. Podívejme se zpět a vzdejme úctu těm, díky nimž tu jsme. A hlavně – važme si toho, že žijeme v míru. Protože ten není samozřejmost. Je to dar, který musíme chránit.