Více než uniforma

7. 1. 2026

Když někdo řekne slovo lékař, těžko si představíme něco jiného, než člověka v bílém plášti. Jak to ale vzniklo? Rok 1895 se v dějinách české medicíny zapsal nenápadným, ale zásadním gestem. Ve Všeobecná nemocnice v Praze se tehdy lékaři poprvé objevili v bílých pláštích. Do té doby nebylo nic neobvyklého vidět doktora v tmavém elegantním obleku, který spíše než hygienu zdůrazňoval společenský status, autoritu a formálnost.

Právě konec 19. století však přinesl dramatický zlom. Rozvoj mikrobiologie, bakteriologie a nových chirurgických metod proměnil způsob, jakým se na nemoc a léčbu pohlíželo. Díky objevům osobností, jako byli Louis Pasteur a Robert Koch, se definitivně prosadila germová teorie a s ní i důraz na sterilitu, dezinfekci a prevenci infekcí. V tomto kontextu začala bílá barva dávat smysl nejen symbolicky, ale i prakticky. Na bílém oděvu byla okamžitě vidět krev, špína i jakékoli znečištění.

Zavedení bílého pláště tak nebylo jen estetickou změnou, ale jasným signálem nové éry. Lékař už nemusel stavět svou autoritu na společenském postavení nebo rétorice. Jeho důvěryhodnost vycházela ze znalostí a profesionálního přístupu. Bílý plášť se stal vizuálním důkazem toho, že medicína se proměňuje v exaktní obor, který pracuje s ověřitelnými metodami a jasnými pravidly. V pražském prostředí, tehdy ještě v rámci Rakousko-Uherska, šlo navíc o důkaz, že české zdravotnictví drží krok s moderní Evropou.

Doba kolem přelomu 19. a 20. století byla obecně érou modernizace. Nemocnice se rozšiřovaly, vznikala odborná lékařská sdružení a medicína se postupně odpoutávala od obrazu řemesla směrem k veřejné službě. Bílý plášť potlačil starý archetyp lékaře jako váženého gentlemana a nahradil ho obrazem odborníka, který se opírá o vědecké poznání a respekt k lidskému tělu. 

A je tu s námi stále. Přetrval desetiletí, proměny režimů i technologické revoluce a zakořenil se v kolektivní představě lékaře jako nositele čistoty, péče a odpovědnosti.