Víte, že první jehly byly z kostí a staré přes 40 000 let?
.webp?ts=)
Šití je jednou z nejstarších lidských dovedností. A je až natolik samozřejmou, že se na její historii často zapomíná. Přitom už před více než 45 000 lety naši předci vyráběli první jehly z kostí. Měly očko, a sloužily k tomu nejzákladnějšímu – přežít.
Kůže a kožešiny se sešívaly vlákny z žil, šlach nebo rostlinných vláken a tak vznikaly první oděvy a přístřešky. V Evropě máme důkazy o těchto jehlách staré asi 26 000 let. Šití bylo, je a bude důležitou součástí výbavy pro přežití.
Šití jako respektované řemeslo
Ve středověku se šití stalo součástí domácností i městského života. Lidé si šili oblečení sami nebo je zadávali švadlenám a krejčím, kteří byli vysoce ceněni zejména ve městech. V 15. století se objevují první železné jehly s očkem, které výrazně zjednodušily práci. Oblečení bylo znakem postavení. I když šlo stále hlavně o praktickou potřebu, šití už začínalo mít i estetickou a řemeslnou hodnotu.
Průmyslová revoluce
Opravdová revoluce přišla až v 18. a 19. století. V roce 1790 získal Thomas Saint první patent na šicí stroj. Na něj navázal Eliase Howea v roce 1846. Jeho stroj používal zámkový steh, který umožnil pevnější a rychlejší šití. Isaac Singer pak celý koncept vylepšil a spustil komerční výrobu. Šicí stroje se tak poprvé dostaly z továren i do domácností – šití už nebylo jen pro vyvolené nebo trpělivé.
Šití v českých zemích
České země nezůstávaly pozadu. Už v 18. století u nás vznikají první textilní manufaktury. Jedním z prvních podnikatelů byl Johann Leopold Köffiller. Současně se tu udržovala bohatá tradice lidového šití a výšivek.
Ve 20. století se šití díky masové výrobě zjednodušilo a zrychlilo. Šicí stroje se staly běžnou výbavou domácností a oblečení bylo najednou snadno dostupné. Ale ruční šití a výšivka nikdy nezmizely – přežily jako forma tradice, sebevyjádření i umění. Dnes, v době rychlé módy a klimatické krize, zažívá šití malou renesanci. Lidé se vracejí k pomalému tvoření, opravám, recyklaci a unikátním kouskům. Šití se znovu stává něčím, co má hloubku, smysl a osobní příběh.