Zajímavosti o brýlích
Svět podle Samiry
.jpg)
Brýle nosíme už 700 let. Ty první historicky doložené pocházejí z Itálie z roku 1286. Kdo je vynalezl, to se neví. Kdo je vyrobil, to se taky neví. A kdo je nosil? To se vlastně taky neví. Tak - a teď už o brýlích víte vlastně všechno.
Už ve starověku si zkrátka někdo všimnul, že dobře obroušený kámen zvětšuje, a začaly se objevovat takzvané čtecí kameny – dědeček lupy. Bylo jen otázkou času, než si lidé uvědomili, že když spolu s věkem slábne náš zrak, lze to poměrně jednoduše vyřešit.
A tak se první brýle, tedy dvě skla spojená drátem, připisují s největší pravděpodobností nějakému laikovi, ale vizionáři. Rozkřiklo se to a brýle se vyráběly téměř všude, kde byla nějaká sklárna. V Itálii také založili cech sklářů a brýlím se začalo říkat disky pro oči.
Dioptrické brýle, které byly určené pro bohaté a vzdělané, si najednou mohl dovolit třeba i řemeslník. Novinkou nejsou ale ani sluneční brýle. Třeba takoví Eskymáci je nosí odjakživa kvůli odrazům paprsků ze sněhu, dříve je ale vyráběli z kůry nebo z kostí - a místo čoček měly jen úzké škvíry.
V Číně zase ve 12. století používali destičky z tmavého křemene. Používali je soudci, aby nikdo nepoznal, co si myslí.
No a to nejlepší nakonec: celý tenhle nápad dotáhl český vědec Otto Wichterle, který vynalezl kontaktní čočky.
Svět podle Samiry si můžete zpětně kdykoliv poslechnout v podcastech Rádia BLANÍK
.jpeg)
.jpeg)
.jpg)