Z kamenolomu na jeviště Národního divadla

27. 12. 2025

Jiří Sovák se narodil 27. prosince 1920 v Praze a během druhé poloviny 20. století se stal jednou z nejvýraznějších osobností českého herectví. Ačkoliv byl nejčastěji obsazován do komediálních rolí, jeho herecký rejstřík byl mnohem širší a často dokázal v jediné postavě spojit humor s, někdy až nepříjemnou, pravdivostí.

Životní příběh Jiřího Sováka by sám o sobě vydal na filmový scénář. Než se stal jedním z nejvýraznějších herců českého divadla, filmu a televize, vedla jeho cesta oklikami, které s uměním zdánlivě neměly nic společného. Protože si jeho otec přál, aby se vyučil poctivému řemeslu, zvolil si Sovák obor číšník. Praxi absolvoval v restauraci U Khůnů na Kladně a později v hotelu Hubertus v Jílovišti. Nějaký čas se tímto povoláním skutečně živil, ale v devatenácti letech odešel proti otcově vůli z domova, aby se mohl věnovat tomu, co ho přitahovalo nejvíc. Divadlu.

Začínal u ochotnických souborů, nejprve na Mlynářce, poté v souboru Dé tvář, až se dostal k téměř profesionální scéně Divadla práce. Aby se uživil, pracoval mezitím v různých dělnických a pomocných profesích, mimo jiné i v kamenolomu.

Během druhé světové války začal studovat herectví na Pražské konzervatoři. Současně byl nasazen v Jinonické Waltrovce, kde pracoval jako skladník ve skladu tyčového železa. Právě v tomto období začal používat příjmení Sovák. Po večerech vystupoval v pražském kabaretním divadle Živé jeviště.

Po válce absolvoval základní vojenskou službu v Armádním uměleckém souboru, kde se setkal s Miroslavem Horníčkem. U armády zůstal ještě nějaký čas jako civilní zaměstnanec v Ústředním divadle československé armády. Právě tam si ho všiml E. F. Burian, který ho roku 1947 angažoval do svého slavného divadla D 34. 

V roce 1947 se poprvé objevil i před kamerou. První výraznější filmovou příležitost dostal v roce 1952, kdy se objevil ve snímku Plavecký mariáš.

Významnou etapou bylo jeho dlouholeté angažmá v Divadle na Vinohradech, kde působil od roku 1952 do roku 1966. Poté se stal členem činohry Národního divadla, kde zůstal až do odchodu do důchodu v roce 1984.

V sedmdesátých letech zazářil v komediích, které patří k pilířům české kinematografie, a v devadesátých letech se objevil i v mezinárodně úspěšném filmu Kolja. Výraznou stopu zanechal také v televizi, kde se uplatnil nejen jako herec, ale i jako spoluautor a spolutvůrce některých pořadů. 

Sovákova kariéra se rozprostřela napříč filmem, divadlem i televizí. Hrál desítky rolí, z nichž mnohé se staly pevnou součástí české kulturní paměti. Dokázal ztvárnit autoritativní figury, maloměšťáky, podivíny i zdánlivě obyčejné muže, ve kterých se ale skrývala ironie, slabost nebo vnitřní rozpor. Právě schopnost dodat i komické postavě lidskou hloubku byla jedním z jeho největších talentů.

Zemřel 6. září 2000.