Houbaření
Houbaření je národním sportem, lidé se chlubí na sítích narvanými košíky, a já blednu a nahlas závidím. Pokud jste si ale mysleli, že hřib s kloboukem téměř třiceti centimetrovým je obrovským úlovkem, musím vás zklamat – ve srovnání se světem trochu pokulháváme.
Nemluvím teď o havárii v Černobylu, kdy se pak nesmělo chodit na houby, a mimochodem, některé druhy hub v Bavorsku prý stále obsahují vysoké množství radioaktivity i několik let poté. Nicméně, v afrických deštných pralesech sbírají domorodci takzvaný termitovník obrovský, který je velký asi jako roztažený deštník.
Uznávám, že vzhledem k velikosti dnešních košíků by to bylo poněkud nepraktické. Největší houba dnešního světa roste i u nás na stromech, dorůstá sice jen 30 cm, ale v Číně může mít až 10 metrů.
Tam našli jeden exemplář, který vážil půl tuny. To by asi nikdo nesbíral. Ale co se týče václavky, ta má rekord v americkém Oregonu z roku 1998. Našli tam podhoubí staré několik tisíc let a hmotnost se odhaduje na několik set tun.
Na závěr ještě nějaké to nej: nejdražší houba je lanýž bílý, který roste i u nás, ovšem je chráněný, takže by vás jeho sběr mohl přijít velmi draho. Můžete ale sbírat smrže, což je druhá nejdražší houba – kilo sušených vyjde i na několik tisíc korun.
Svět podle Samiry si můžete zpětně kdykoliv poslechnout v podcastech Rádia BLANÍK