Jako blesk z čistého nebe

Po dlouhých desetiletích, kdy důvěryhodnost československého tisku ničily státní komunistické noviny jako Rudé Právo a podobné, se žurnalistika po listopadové revoluci nadechla čerstvého vzduchu. Mnozí zkušení novináři byli buď umlčeni režimem a nemohli vykonávat své zaměstnání, nebo raději zvolili emigraci. Po revoluci se ale vrátili a konečně mohli začít psát svobodně. A trvalo to ještě několik let, než česká společnost poznala, že noviny nemusí být jen intelektuání a vzdělávací médium.

Dne 13. dubna 1992 vyšlo první číslo deníku Blesk. Nový bulvární deník přinesla na český trh švýcarská společnost Ringier, která se inspirovala svým domácím tabloidem Blick a německým Bildem. Blesk se rychle stal fenoménem – první vydání stálo 2 Kčs, mělo osm stran, zčásti barevných, a zaměřilo se na aktuální téma odchodu sovětských vojsk z Milovic, což tehdy silně rezonovalo mezi lidmi. Už v lednu 1993 dosáhl náklad půl milionu výtisků, což ukázalo, jaký zájem o tento typ zpravodajství Češi měli.

Pro českou společnost, která se teprve zotavovala z totalitního režimu a přecházela k demokracii, znamenal Blesk nový způsob přístupu k informacím. Na rozdíl od seriózních novin, jako byly Lidové noviny nebo Mladá fronta, se zaměřil na senzace, zajímavosti a osobní příběhy, doplněné velkými fotografiemi. Nabídl tak zábavnou a přístupnou alternativu, která oslovila široké publikum, včetně těch, kteří dříve noviny příliš nečetli. Blesk také přinesl regionální mutace a přílohy, jako byl televizní magazín (od prosince 1992) nebo Nedělní Blesk (od března 1993), čímž rozšířil svůj dosah a stal se součástí každodenního života mnoha Čechů.

Z hlediska žurnalistiky Blesk otevřel dveře bulvárnímu stylu, který byl v Československu před rokem 1989 prakticky neznámý. Jeho příchod však vyvolal i kritiku – někteří novináři a intelektuálové ho poměrně právem obviňovali z povrchnosti a senzacechtivosti, což podle nich snižovalo úroveň žurnalistiky. Například Jindřich Šídlo později kritizoval Blesk za šíření neověřených a předsudky podložených příběhů, zejména vůči romské komunitě. Jenže čtenářům to bylo víceméně jedno a tak příklad Blesku ukázal, že i v postkomunistické zemi může komerční model bulvární žurnalistiky uspět – do roku 2002 se Blesk stal nejprodávanějším deníkem v ČR a tuto pozici si udržel i v následujících letech, s nákladem přes 500 000 výtisků v letech 2004–2005.

Blesk také ovlivnil mediální trh jako celek. Jeho úspěch byl impulsem ke vzniku dalších bulvárních titulů, jako byl Aha! a dodnes zůstává klíčovým hráčem české žurnalistiky.