Metro: Od kouřící díry k modernímu podzemnímu zázraku

24. 1. 2025

Metro je místo, kde se z nás na pár minut stávají sardinky v plechovce a eskalátory často připomínají trénink na túru. A přesto ho milujeme – protože co jiného nás za pár minut dostane z jednoho konce města na druhý, zatímco se snažíme tvářit, že sloup před námi je ta nejzajímavější věc na světě? Prahu už si bez metra nedokážu představit. A jak to všechno začalo?

První metro nevzniklo z ničeho nic jako kouzelnický trik, i když to tak možná vypadalo. Psal se rok 1863 a v Londýně si lidé řekli: „Tady je takový provoz, že by se dalo tancovat mezi koňskými povozy. Co s tím uděláme?“ A nápad byl na světě – díra pod městem! První podzemní dráha vedla mezi stanicemi Paddington a Farringdon a fungovala na parní pohon. Ano, parní! Takže si představte, že jedete metrem a zároveň se kouří jak z komína. Ekologové by dnes kroutili hlavami.

O pár let později si metro oblíbily i další velké metropole – Paříž, New York nebo Budapešť. A co Praha? Ta se přidala až v roce 1974, což je v metrovém světě takové batolecí období. Ale pozor, ne že bychom zaspali! Prostě jsme to chtěli mít promyšlené. A taky byla doba trochu, řekněme, socialisticky složitější.

Pražské metro začalo na trase C a postupně přibyly i trasy A a B. Co je ale vlastně na metru tak skvělé? Je rychlé, protože se nemusí dělit o prostor s jinou dopravou, je ekologické (díky bohu, že už to není na páru!) a dostane vás skoro všude. Samozřejmě v závislosti na dobrém plánování, které tedy u nás v posledních letech kapku pokulhává. Trasa D už se sice stavět začala, ale projedeme se nejdříve za pět let - a to jen pokud všechno půjde hladce. Metro je taky plné zajímavých typů lidí – od těch, co si stihnou v metru přečíst knihu, po ty, co mají přenosné repráky a zkouší vás vzdělávat hudebně. Ale abychom byli spravedliví, v pražském metru je v porovnání s některými jinými světovými podzemkami krásně: klid, dobré klima a relativně čisto. Zkuste se projet metrem v Berlíně, Paříži nebo New Yorku a budete zírat, jak je to v Praze fajn.

Takže až příště nastoupíte do metra, vzpomeňte si na to, že jste součástí něčeho většího. Na to, že bez metra by svět vypadal úplně jinak – pravděpodobně bychom měli víc dopravních zácp, víc nervů a rozhodně míň historek o tom, co všechno se v tom podzemí dá zažít. Tak si užívejte jízdu a nezapomeňte se držet tyče! No a hlavně – buďte milí na revizory, jsou to taky lidi.